Financování
Další vzdělávání je financováno ze státního rozpočtu, pokud se realizuje ve školách a poskytuje uznávaný stupeň vzdělání (odlišné mechanismy fungují ve školním vzdělávání a ve vysokoškolském vzdělávání). V ostatních případech ho financují resorty, podniky nebo sami vzdělávaní.
Celoživotní vzdělávání na vysokých školách, které neposkytuje uznávaný stupeň vzdělání, je upraveno v ustanoveních o celoživotním vzdělávání zákona o vysokých školách. Kurzy v rámci celoživotního vzdělávání, orientované jednak na výkon povolání, jednak zájmově, jsou poskytovány bezplatně nebo za úplatu. Veřejná vysoká škola může na celoživotní vzdělávání použít i prostředky státního příspěvku. Konkrétním naplněním této legislativní možnosti je vzdělávání seniorů: Část příspěvku poskytovaná na základě žádosti veřejné vysoké školy na tzv. univerzitu třetího věku je určena na pokrytí nákladů souvisejících s uskutečňováním programů celoživotního vzdělávání zaměřených na vzdělávání seniorů prostřednictvím univerzit třetího věku, a také na náklady spojené s jejich přípravou a rozvojem nových programů (včetně nákladů na jejich materiálně technické zajištění či zabezpečení učebními pomůckami). Výše příspěvku se odvíjí od velikosti studijní skupiny a typu výuky, tzn., zda jde o formu virtuální či přednáškovou a jestli jsou k výuce potřeba učebny vybavené IT technikou nebo laboratoře.
Financování podnikového vzdělávání je záležitostí zaměstnavatele. Celkové výdaje podniků na vzdělávání zaměstnanců se zjišťují výběrovým šetřením.
Rekvalifikační kurzy jsou financovány z různých zdrojů. Úřad práce ČR může doporučit evidovaného uchazeče o zaměstnání na vhodnou rekvalifikaci a uzavřít s ním před zahájením rekvalifikačního kurzu písemnou dohodu. Úřad práce pak hradí náklady za kurz. Může hradit i náklady na dopravu, ubytování a stravování, a to z finančních prostředků přidělených ze státního rozpočtu na aktivní politiku zaměstnanosti.
Individuální zájemci si mohou rekvalifikační kurzy hradit sami. Pokud rekvalifikaci organizuje podnik pro vlastní zaměstnance, hradí náklady zaměstnavatel, v případě dohody s Úřadem práce se úřad může na jejím financování spolupodílet.
Financování ze strany Úřadu práce se řídí zákonem o zaměstnanosti a vyhláškou o rekvalifikaci uchazečů o zaměstnání.
Určité prostředky na další vzdělávání plynou ze zahraničí, především z Evropského sociálního fondu.
Poplatky placené účastníky
Pro dospělé, kteří se vzdělávají podle školského zákona, je studium poskytující definovaný stupeň vzdělání (včetně nástavbového a zkráceného studia a kurzů pro získání základního vzdělání) na veřejných školách s výjimkou vyšších odborných škol bezplatné. Úplata za vzdělávání na veřejných vyšších odborných školách je omezena vyhláškou. Na soukromých školách se platí úplata za vzdělávání (školné), jejíž výše není regulována.
Úplata za vzdělávání se platí v jazykových školách (i veřejných), a to i v případě jednoletých kurzů cizích jazyků s denní výukou, které jsou považovány za studium.
Různé kurzy dalšího vzdělávání, které neposkytují stupeň vzdělávání, organizují školy v doplňkové činnosti za úplatu, která je jejich příjmem.
Poplatky ve studijních programech veřejných vysokých škol se hradí jen v případech stanovených zákonem o vysokých školách, v soukromých školách nejsou omezeny.
Kurzy v rámci celoživotního vzdělávání na vysokých školách mohou být poskytovány bezplatně nebo za úplatu.
Rekvalifikační kurzy pro uchazeče nebo zájemce o zaměstnání evidované na Úřadu práce ČR hradí tento v plné výši za určitých podmínek, daných zákonem o zaměstnanosti a vyhláškou o rekvalifikaci uchazečů o zaměstnání. Individuální neevidovaní zájemci si mohou rekvalifikační kurzy hradit sami. Pokud rekvalifikaci organizuje podnik pro vlastní zaměstnance, hradí náklady zaměstnavatel. Úřad práce ČR se může, při splnění stanovených podmínek a na základě písemné dohody, na jejím financování plně nebo částečně podílet.
Zkoušky uskutečňované podle zákona o ověřování a uznávání výsledků dalšího vzdělávání, tedy zkoušky vedoucí k získání profesní kvalifikace, jsou zpoplatňovány částkou, která se rovná součtu paušální náhrady nezbytných výdajů autorizované osoby (popř. členů zkušební komise) spojených s materiálním, prostorovým, technickým, informačním, personálním a administrativním zabezpečením zkoušky a přiměřené odměny pro autorizovanou osobu (členy zkušební komise).
Náklady na další profesní vzdělávání zaměstnanců podle zákoníku práce hradí v rozhodující většině zaměstnavatelé. Přispívají často i na vzdělávání zaměstnanců, které je nad rámec požadavků zaměstnavatele.
Ostatní typy dalšího vzdělávání, ať profesní, či zájmové, si financují zájemci sami. Ceny se tvoří volně na trhu. Na některé vzdělávací aktivity však může připlácet zaměstnavatel, pokud je to v jeho zájmu.
Finanční podpora účastníků
Frekventanti jednoletých kurzů cizích jazyků s denní výukou jsou považováni za studující (tj. mají status studenta), pokud úspěšně vykonali první maturitní zkoušku nebo absolutorium na konzervatoři v kalendářním roce, ve kterém zahajují studium v jednoletém kurzu. Na tyto účastníky se vztahují daňová zvýhodnění, studentské slevy, např. na dopravu apod.
Účastníci programů celoživotního vzdělávání na vysokých školách nemají status studenta, a nejrůznější studentské výhody se na ně tudíž nevztahují.
Uchazečům o zaměstnání, kteří jsou evidováni na Úřad práce ČR, hradí Úřad za určitých podmínek nejen cenu zabezpečované rekvalifikace, ale může hradit i náklady na dopravu, ubytování a stravování, popř. úrazové pojištění po dobu rekvalifikace, a to z finančních prostředků přidělených ze státního rozpočtu na aktivní politiku zaměstnanosti nebo z evropských zdrojů. Účastník zabezpečované rekvalifikace má nárok na podporu při rekvalifikaci, která činí 60 % z průměrného měsíčního čistého výdělku v posledním zaměstnání, maximálně však 0,65 průměrné mzdy. Pokud rekvalifikovaný dosud nepracoval nebo nemůže svůj příjem doložit, činí podpora 0,14násobek průměrné mzdy. Realizuje-li se rekvalifikace na podnět zaměstnavatele, poskytuje zaměstnanci zákonem stanovené úlevy a náhradu mzdy. Financování ze strany Úřadu práce se řídí zákonem o zaměstnanosti a vyhláškou o rekvalifikaci uchazečů o zaměstnání.
Úhrady v případě vzdělávání zajišťovaného zaměstnavatelem v rámci odborného rozvoje podle zákoníku práce jsou podrobněji uvedeny v oddíle Kurzy v kapitole 8.
Úhradu za zkoušky uskutečňované podle zákona o ověřování a uznávání výsledků dalšího vzdělávání, tedy zkoušky vedoucí k získání profesní kvalifikace, si samostatný podnikatel může zahrnout do nákladů v maximální výši 10 000 Kč. Poplatník, který má příjmy ze zaměstnání, si může úhradu odečíst od základu daně ve výši maximálně 10 000 Kč.
Soukromé vzdělávání
Poskytování vzdělávacích služeb soukromými institucemi na komerční bázi nepodléhá žádnému řídicímu orgánu. Výjimkou jsou instituce, které chtějí poskytovat rekvalifikační vzdělávání (ty žádají o akreditaci Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy), instituce poskytující uznávané další vzdělávání v definovaných profesích (ty žádají o akreditaci resortně příslušný orgán) a instituce poskytující jazykové vzdělávání, které se považuje za studium (ty žádají o akreditaci ministerstvo školství). Tato skupina soukromých vzdělávacích institucí pracuje bez státního příspěvku. Své programy nabízejí jak jednotlivcům, tak firmám, popř. státní správě a jejím orgánům, např. Úřadu práce ČR.
Další skupinou soukromých vzdělávacích institucí jsou soukromé školy poskytující vzdělávání podle školského zákona (školy základní, střední, vyšší odborné, popř. základní umělecké). Ty mohou dostávat určitý státní příspěvek, ovšem jen na své aktivity v počátečním vzdělávání a v dalším vzdělávání poskytujícím definovaný stupeň vzdělání, nikoli na kurzy dalšího vzdělávání.
Účastníci dalšího vzdělávání na soukromých školách si jej hradí sami nebo jim je toto vzdělávání částečně či úplně hrazeno zaměstnavatelem.