Ústava charakterizuje Českou republiku jako svrchovaný, jednotný a demokratický právní stát, v němž je lid zdrojem veškeré státní moci; vykonává ji prostřednictvím orgánů moci zákonodárné, výkonné a soudní. Součástí ústavního pořádku České republiky je Listina základních práv a svobod.

Veřejná správa je zajišťována jednak centrální státní správou, jednak územní samosprávou, jejíž role v důsledku decentralizace z let 2001–2003 výrazně vzrostla.

Státní správa v oblasti školství je popsána v části Správa a řízení na národní a/nebo regionální úrovni a v části Správa a řízení na místní a/nebo institucionální úrovni v kapitole 2.

Legislativa

Zákonodárná moc v České republice náleží Parlamentu, který je tvořen dvěma komorami, a to Poslaneckou sněmovnou a Senátem. Poslanecká sněmovna má 200 poslanců, kteří jsou voleni na dobu čtyř let. Senát má 81 senátorů, kteří jsou voleni na dobu šesti let. Každé dva roky se volí třetina senátorů.

Právo volit má každý občan České republiky, který dosáhl věku 18 let. Volby se konají tajným hlasováním na základě všeobecného, rovného a přímého volebního práva, a to do Poslanecké sněmovny na principu poměrného zastoupení, do Senátu na principu většinového systému.

Komory Parlamentu zřizují jako své orgány výbory a komise. Pro oblast školství je to v Poslanecké sněmovně Výbor pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu, v Senátu Výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice.

Zákonodárnou iniciativu má poslanec, skupina poslanců, Senát, vláda a zastupitelstvo kraje. Návrh zákona je předkládán k vyjádření vládě, schvalován Poslaneckou sněmovnou a posléze Senátem.

Exekutiva

K výkonné moci náleží prezident a vláda. Tyto orgány vykonávají svou působnost s určitou dělbou moci.

V roce 2013 byl poprvé prezident volen v přímé volbě, a to občany České republiky staršími 18 let ve dvoukolovém hlasování. Funkční období trvá pět let. Prezident je hlavou státu a reprezentuje stát navenek i ve vnitřních vztazích. Z výkonu své funkce není odpovědný s výjimkou velezrady a hrubého porušení Ústavy nebo jiné součásti ústavního pořádku. V případě rozhodnutí, která musí být spolupodepsána předsedou vlády nebo jiným pověřeným členem vlády však za jeho rozhodnutí odpovídá vláda. Prezident jmenuje a odvolává předsedu a členy vlády.

Vláda je vrcholný orgán výkonné moci odpovědný Poslanecké sněmovně.

Součástí výkonné moci jsou vedle vlády i ministerstva a jiné správní orgány. Lze je zřídit a jejich působnost vymezit pouze zákonem (zákon o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České socialistické republiky).

Za koncepci, stav a rozvoj výchovně vzdělávací soustavy odpovídá Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. Zřizovatelem škol zajišťujících resortní vzdělávání jsou Ministerstvo obrany, Ministerstvo spravedlnosti a Ministerstvo vnitra. Ve věcech sociálních, pracovního trhu a kariérového poradenství spolupracuje ministerstvo školství s Ministerstvem práce a sociálních věcí. V oblasti zdravotnického vzdělávání ministerstvo školství spolupracuje s Ministerstvem zdravotnictví.

Kraje a obce – územní správa a samospráva

Základními územními samosprávnými celky v České republice jsou obce, vyššími územními samosprávnými celky jsou kraje. Obec je vždy součástí kraje, některé mají rozšířenou působnost nebo pověřený obecní úřad. Česká republika je rozdělena do 14 krajů podle ústavního zákona o vytvoření vyšších územně samosprávných celků. K 1. 1. 2022 bylo v ČR celkem 6 258 obcí, 206 správních obvodů obcí s rozšířenou působností a 393 správních obvodů obcí s pověřeným obecním úřadem.

Územní samosprávné celky jsou veřejnoprávní korporace s vlastním majetkem spravované volenými zastupitelstvy se čtyřletým funkčním obdobím. Pečují o všestranný rozvoj svého území a o potřeby svých občanů; při plnění svých úkolů chrání též veřejný zájem.

V případech, kdy to stanoví zákon, lze orgánům samosprávy svěřit výkon státní správy. Zákon stanoví, kdy jsou samosprávné celky též správními obvody.

Obec i kraj mají tedy dvojí působnost – samostatnou, v jejímž rámci zabezpečují na svém území vymezené záležitosti, mezi nimi i školství, a přenesenou, v jejímž rámci zabezpečují výkon státní správy.

Pravomoci v oblasti školství jsou popsány v oddílech Správa a řízení na regionální úrovni a Správa a řízení na místní úrovni v kapitole 2.

Obec

Obec je samostatně spravována zastupitelstvem obce, v čele obce je starosta volený členy zastupitelstva z jejich středu. Dalšími orgány jsou rada obce, obecní úřad a zvláštní orgány obce. Pokud je obec statutárním městem, je v čele primátor a obecní úřad se nazývá magistrát. Statutární město může být dále územně členěno a městské části jsou rovněž řízeny samosprávně v čele se starostou.

Rada obce je výkonným orgánem obce v oblasti samostatné působnosti a ze své činnosti odpovídá zastupitelstvu. Obec může k výkonu samostatné působnosti zakládat právnické osoby a organizační složky obce. 

V oblasti přenesené působnosti přísluší radě obce rozhodovat, jen stanoví-li tak zákon o obcích. Přenesenou působnost vykonává obec buď jen v základním rozsahu ve svém správním obvodu, nebo v obvodu vytvořeném z několika sousedních obcí. Pro určité agendy byly tedy stanoveny tzv. pověřené obecní úřady. Pro další agendy, mezi nimi školství, byly stanoveny obce s rozšířenou působností; jejich obecní úřady vykonávají přenesenou působnost v dané oblasti pro stanovený správní obvod. Jinými slovy, obce s rozšířenou působností (tzv. obce III. stupně) jsou mezičlánkem přenesené působnosti samosprávy mezi krajskými úřady a ostatními obecními úřady; nižším článkem jsou obce s pověřenými obecními úřady (tzv. obce II. stupně) a nejnižším všechny ostatní obce (tzv. obce I. stupně). Obecní úřady obcí s rozšířenou působností a pověřené obecní úřady tak mají oproti ostatním obecním úřadům některé oblasti působnosti navíc, a to nejen pro svůj vlastní, základní správní obvod, ale zpravidla i pro další obce v okolí. Pověřené obecní úřady plní řadu úkolů například na úseku ochrany přírody a krajiny, volebních záležitostí, krizového řízení, rozhodují ve věcech týkajících se zásahu do pokojného stavu podle § 5 občanského zákoníku aj. Z kompetencí svěřených obecním úřadům obcí s rozšířenou působností lze zmínit působnost živnostenských úřadů nebo úkoly podle školského zákona.

Obecní úřad tvoří starosta, místostarosta, tajemník obecního úřadu, je-li tato funkce zřízena, a zaměstnanci obce.

Rada obce může zřídit jako své iniciativní a poradní orgány komise. Svá stanoviska a náměty předkládají komise radě obce. Komise je též výkonným orgánem, jestliže jí byl svěřen výkon přenesené působnosti.

Pravomoci obcí v oblasti školství – viz Správa a řízení na místní úrovni v kapitole 2.

Kraj

Kraj je samostatně spravován zastupitelstvem kraje,v čele kraje je hejtman volený členy zastupitelstva z jejich středu. Dalšími orgány kraje jsou rada kraje, krajský úřad a zvláštní orgány kraje. Jedním z nich jsou krajské rady pro rozvoj lidských zdrojů složené ze zástupců krajských samospráv a ze sociálních partnerů.

Rada kraje je výkonným orgánem v oblasti samostatné působnosti a ze své činnosti odpovídá zastupitelstvu. V oblasti přenesené působnosti přísluší radě kraje rozhodovat, jen stanoví-li tak zákon o krajích.

Krajský úřad vykonává přenesenou působnost s výjimkou věcí, které jsou zákonem svěřeny zastupitelstvu a radě nebo zvláštnímu orgánu. V jeho čele stojí ředitel, který je zaměstnancem kraje. Krajský úřad se člení na odbory a oddělení. Krajský úřad v přenesené působnosti vykonává mimo jiné dozor nad výkonem samostatné a přenesené působnosti obcí.

Zastupitelstvo může zřídit jako své iniciativní a kontrolní orgány výbory. Vždy zřizuje výbor pro výchovu, vzdělávání a zaměstnanost.

Rada zřizuje jako své iniciativní a poradní orgány komise.

Při výkonu přenesené působnosti jsou orgány územní samosprávy podřízeny příslušnému ministerstvu.

Pravomoci krajů v oblasti školství – viz Správa a řízení na regionální úrovni v kapitole 2.