Soukromé a církevní předškolní a školní vzdělávání

Školský zákon z roku 2004 neobsahuje pojem soukromá škola, nýbrž hovoří o jednotlivých zřizovatelích škol:

• Školy běžně označované jako školy soukromé definuje jako školy, které nejsou zřizovány státem, krajem, obcí nebo registrovanou církví, nebo náboženskou společností.

• Školy církevní jsou definovány jako školy zřizované registrovanou církví nebo náboženskou společností, která získala oprávnění školy zřizovat.

Školský zákon stanoví pravidla pro  zápis do / výmaz ze školského rejstříku soukromých a církevních škol. Soukromé školy si při svém vzniku volí některou z právních forem, které nabízí zákon o obchodních korporacích, např. společnost s ručením omezeným, veřejná obchodní společnost či akciová společnost. Některé mají formu obecně prospěšné společnosti podle právní úpravy z let 1995–2014. Od roku 2014 vznikají zapsané spolky a zapsané ústavy podle občanského zákoníku. Školský zákon z roku 2004 zavedl novou právní formu – školskou právnickou osobu, jíž mohou nabývat jak státní a veřejné, tak soukromé školy a školská zařízení. Této možnosti využívají v současnosti především církve; většina církevních škol má tuto právní formu. V těchto případech uvádí školský zákon také pravidla pro vznik a zánik školských právnických osob a popis jejich orgánů, hospodaření, fondů apod.

Podmínkou výkonu činnosti jakékoliv, tedy i soukromé a církevní školy nebo školského zařízení, je zápis do školského rejstříku. Vzdělání získané v soukromých a církevních školách je rovnocenné vzdělání získanému v analogických školách veřejných. Vzdělávání podléhá hodnocení Českou školní inspekcí. Zápis instituce do školského rejstříku je rovněž předpokladem pro jakýkoli nárok na přidělení finančních prostředků ze státního rozpočtu.

Financování církevních škol upravuje školský zákon. Podle tohoto zákona je činnost církevních škol a školských zařízení financována ve stejném rozsahu jako činnost škol zřizovaných Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy, s výjimkou výdajů na pořízení či zhodnocení dlouhodobého majetku, pokud jím nejsou učební pomůcky.

Financování soukromých škol upravuje vedle školského zákona i samostatný zákon o poskytování dotací soukromým školám.

Financování soukromých a církevních škol je podrobněji popsáno v oddíle Soukromé školství v kapitole 3.

Soukromé terciární vzdělávání

Vysokoškolské a vyšší odborné vzdělávání upravují odlišné zákony a vyhlášky a principy i mechanismy financování se u nich liší.

Vyšší odborné školy

Vyšší odborné školy mohou mít soukromé i církevní zřizovatele. Fungují podle pravidel upravujících soukromé a církevní školy nižších úrovní. Jejich financování je vysvětleno v oddíle Soukromé školy v kapitole 3.

Vysoké školy

Existenci soukromých vysokých škol umožnil zákon o vysokých školách z r. 1998. Vznikaly ve vysokém tempu od r. 1999. Jejich zakladatelé měli již zpravidla zkušenosti s provozováním soukromých středních škol, vyšších odborných škol, z institucí resortního vzdělávání, nebo z podnikových institutů, někdy i z veřejných vysokých škol.

Počet soukromých vysokých škol nyní převyšuje počet veřejných vysokých škol. V roce 2021 bylo v ČR 33 institucí, které získaly státní souhlas k působení jako vysoká škola. Většina z nich je neuniverzitního typu (jsou jim akreditovány převážně bakalářské studijní programy), pouze tři jsou univerzity.

Soukromé vysoké školy mívají právní formu akciové společnosti, společnosti s ručením omezeným, obecně prospěšné společnosti či zapsaného ústavu. Obecně prospěšné společnosti již nově nevznikají, avšak řada škol si tuto formu ponechala.

V oborovém zaměření soukromých vysokých škol jsou co do počtu studentů zastoupeny především obory ekonomie, bankovnictví a podnikání (více než čtvrtina studujících), frekventované jsou také obory technické, hotelnictví a cestovní ruch, obory právní a správní a umělecké.

Financování soukromých škol je popsáno v oddíle Soukromé školy v kapitole 3. 

Jako soukromá vysoká škola je podle zákona o vysokých školách oprávněna působit pouze právnická osoba se sídlem nebo hlavním místem své podnikatelské aktivity na území některého členského státu, nebo která byla založena podle práva některého členského státu Evropské unie, pokud jí k tomu Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy na základě souhlasného stanoviska Národního akreditačního úřadu pro vysoké školství udělilo státní souhlas.

Kromě obvyklých formalit musí žádost o udělení státního souhlasu obsahovat především:

• strategický záměr vzdělávací a vědecké, výzkumné, vývojové, umělecké nebo další tvůrčí činnosti soukromé vysoké školy

• údaje o personálním, finančním, materiálním a dalším zabezpečení zajištění její činnosti

• návrhy studijních programů

• návrhy vnitřních předpisů upravujících činnost školy a postavení členů akademické obce

Udělení státního souhlasu nezakládá nárok na udělení žádné z akreditovaných činností, tj. institucionální akreditace, akreditace studijního programu a akreditace habilitačního řízení nebo řízení ke jmenování profesorem. Státní souhlas zanikne, pokud soukromá vysoká škola do 3 měsíců ode dne nabytí právní moci rozhodnutí o udělení státního souhlasu nepodá žádost o akreditaci studijního programu, do 1 roku od uvedeného dne nezíská akreditaci nebo do 2 let od uvedeného dne nezahájí uskutečňování alespoň jednoho studijního programu.

Ministerstvo školství může soukromé vysoké škole udělený státní souhlas odejmout, jestliže závažným způsobem neplní zákonné povinnosti, porušuje své vnitřní předpisy, nemá v době následující po uplynutí 1 roku ode dne nabytí právní moci rozhodnutí o udělení státního souhlasu akreditovaný žádný studijní program z důvodu odnětí akreditace studijního programu, uplynutí doby platnosti akreditace studijního programu nebo oznámení o zrušení akreditovaného studijního programu a nemá ani institucionální akreditaci pro žádnou oblast vzdělávání, nebo pokud jí v průběhu jednoho roku byla odňata akreditace více než dvou studijních programů nebo institucionální akreditace pro alespoň 2 oblasti vzdělávání. Přehled neaktivních soukromých vysokých škol je možné nalézt na webových stránkách ministerstva školství, v roce 2020 bylo takových institucí 22. Důvody však mohou být různé, nejenom odebrání státního souhlasu. Např. když se nástupcem stane jiná instituce či dojde ke sloučení, soukromá vysoká škola také může zaniknout splynutím s veřejnou vysokou školou apod.

Soukromá vysoká škola je povinna:

• každoročně vypracovat, předložit ministerstvu a jako neperiodickou publikaci zveřejnit výroční zprávu o činnosti a v případě, že obdržela státní dotaci, i výroční zprávu o hospodaření vysoké školy;

• vypracovat, projednat s ministerstvem a jako neperiodickou publikaci zveřejnit strategický záměr soukromé vysoké školy a každoroční plán realizace strategického záměru;

• poskytovat Národnímu akreditačnímu úřadu a ministerstvu na jejich žádost ve stanovených termínech a bezplatně informace potřebné pro jejich činnost a pro statistické účely podle zákona o vysokých školách;

• provádět vnitřní hodnocení kvality vzdělávací, tvůrčí a s nimi souvisejících činností vysoké školy za podmínek stanovených v zákoně o vysokých školách;

• ve veřejné části svých internetových stránek zveřejňovat seznam akreditovaných studijních programů, které uskutečňuje, včetně jejich typu a profilu, formy výuky a standardní doby studia a jejich dostupnosti pro osoby se zdravotním postižením, a seznam oborů, ve kterých je oprávněna konat habilitační řízení nebo řízení ke jmenování profesorem;

• předem informovat Národní akreditační úřad o změnách prováděných v rámci oprávnění vyplývajících z institucionální akreditace a o změnách ve výčtu uskutečňovaných studijních programů;

• ve veřejné části svých internetových stránek zveřejňovat informace o omezení nebo odnětí institucionální akreditace, o omezení nebo zániku oprávnění uskutečňovat studijní program, o omezení nebo odnětí akreditace studijních programů nebo o pozastavení nebo odnětí akreditace habilitačního řízení nebo řízení ke jmenování profesorem;

• zveřejňovat ve veřejné části svých internetových stránek registrované vnitřní předpisy vysoké školy včetně údajů o době jejich platnosti a účinnosti.

Soukromé a církevní vzdělávání – statistiky

Zastoupení soukromých a církevních škol a jejich žáků na jednotlivých úrovních vzdělávání v %

Zdroj: Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy