Veřejná správa školství se vyznačuje značnou mírou decentralizace. Jednotlivé stupně správy i jednotlivé školy mají vysoký stupeň autonomie.
Státní správu v regionálním školství (všechny školy s výjimkou vysokých) vykonávají:
na centrální úrovni Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT), popř. jiné ústřední orgány (Ministerstvo vnitra, Ministerstvo obrany, Ministerstvo spravedlnosti, příp. Ministerstvo zahraničních věcí) v případě jimi zřizovaných škol a školských zařízení, a dále Česká školní inspekce (ČŠI)
na regionální úrovni krajské úřady
na místní úrovni obecní úřady obcí s rozšířenou působností
na úrovni institucí ředitelé škol a školských zařízení
V případě vysokých škol je správním orgánem ministerstvo školství; kromě oblastí uvedených v názvu je v jeho kompetenci i oblast vědy. Pouze pro státní školy je vedle ministerstva školství jejich správním orgánem i Ministerstvo obrany, resp. Ministerstvo vnitra.
Koordinovat a řídit vědu a výzkum má za úkol také Sekce pro vědu, vývoj a inovace, která vznikla při Úřadu vlády ČR.
Samosprávu v regionálním školství vykonávají školské rady, obce a kraje. Vysoké školy jsou samosprávné instituce.
Správa a řízení na centrální úrovni
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy řídí výkon státní správy ve školství v rozsahu stanoveném školským a vysokoškolským zákonem a odpovídá za stav, koncepci a rozvoj vzdělávací soustavy. To znamená, že je pověřeno stanovením státní vzdělávací politiky a strategie vývoje vzdělávání a vzdělávací soustavy. Plní i úkoly v oblasti obsahu vzdělávání a podmínek pro jeho realizaci, jeho financování a v oblasti pracovněprávní. Do jeho působnosti spadá též celoživotní vzdělávání, věda, výzkum a vývoj včetně mezinárodní spolupráce v této oblasti, záležitosti vědeckých hodností, institucionální výchova, zájmové a neformální vzdělávání, volný čas dětí a mládeže, podpora nadání a tělesná výchova a sport. V oblasti financování škol ministerstvo školství odpovídá za uplatňování státní finanční politiky ve školství. Vzhledem k vysoké decentralizaci správy a k vysoké autonomii institucí jsou finanční nástroje významným prvkem řízení resortu. Ministerstvo školství připravuje legislativní předpisy pro správní i pedagogické činnosti.
Ministerstvo školství bylo zřízeno zákonem o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy. Působnost ministerstva školství v tzv. regionálním školství (zahrnuje školy od mateřských po vyšší odborné a školská zařízení) je upravena školským zákonem, zákonem o pedagogických pracovnících, popř. zákonem o uznávání odborné kvalifikace, informace se přiměřeně vztahují i na konzervatoře a vyšší odborné školy). Působnost v oblasti vysokého školství je upravena zákonem o vysokých školách.
Organizační struktura ministerstva školství
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy se člení na útvary přímo řízené ministrem, Sekci státního tajemníka a další pět sekcí řízených náměstky (stav k 1. 1. 2022):
I. Sekce ekonomická a legislativní
II. Sekce vzdělávání a mládeže
III. Sekce vysokého školství, vědy a výzkumu (součástí je např. i Centrum ENIC/NARIC)
IV. Sekce mezinárodních vztahů, EU a ESIF
V. Sekce IT a veřejných zakázek (jejíž součástí je i Odbor informatiky a statistiky)
Aktuální schéma struktury je k dispozici na webových stránkách ministerstva.
Praktický výkon řady správních funkcí byl přenesen do působnosti orgánu kraje – krajského úřadu.
Organizace zřizované ministerstvem školství
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy zřizuje k plnění svých funkcí další organizace – účelová odborná zařízení, která jsou řízena zpravidla prostřednictvím náměstka ministra odpovědného za příslušný odborný úsek (tzv. přímo řízené organizace). Mají právní formu příspěvkové organizace, příp. veřejné výzkumné instituce. Do skupiny těchto organizací patří především:
Národní pedagogický institut České republiky (NPI ČR), který se věnuje se řešení otázek předškolního, základního, středního a vyššího odborného vzdělávání, základního uměleckého, jazykového, neformálního, zájmového a dalšího vzdělávání (vč. dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků). Mezi jeho hlavní činnosti patří např.:
tvorba kurikula a kurikulárních dokumentů ve vymezených oblastech vzdělávání (vč. činností směřujících k přípravě či posouzení učebních dokumentů, učebnic atd.);
příprava a realizace vzdělávacích programů dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků (DVPP) především v oblasti státních priorit ve vzdělávání;
systematická metodická a vzdělávací podpora řídících pracovníků škol a školských zařízení v oblasti strategického plánování a rozvoje na místní, regionální a krajské úrovni;
metodická podpora v oblasti preventivní, pedagogicko-psychologické, speciálně pedagogické péče a v oblasti ústavní a ochranné výchovy;
podpora a rozvoj kariérového poradenství v celoživotním a dalším vzdělávání, síťování institucí v těchto oblastech i na trhu práce;
koordinace Krajské sítě pro podporu nadání, podpora pedagogických pracovníků v oblasti práce s talentovanými žáky, organizace soutěží a přehlídek;
podpora vybraných činností v oblasti mládeže a podpora pedagogických pracovníků pracujících s mládeží v zájmovém a neformálním vzdělávání;
správa Národní soustavy kvalifikací;
zajišťování metodické a odborné spolupráce v oblasti zkoušek (jednotných závěrečných zkoušek, přijímacích zkoušek a maturitních zkoušek).
zřizování krajských pracovišť NPI ČR (regionálních center podpory pedagogů), která zajišťují metodickou podporu školám a pedagogům, cílené DVPP, podporu strategického řízení ve školách a územích, podporu vedoucích pracovníků ve školství a dalších skupin pedagogických pracovníků (např. začínajících a uvádějících učitelů atd.)
Centrum pro zjišťování výsledků vzdělávání (CZVV, známé též jako CERMAT), které připravuje hodnoticí nástroje pro společnou část maturitní zkoušky, jednotná zadání závěrečné zkoušky pro většinu oborů s výučním listem a jednotné přijímací zkoušky do oborů středních škol s maturitní zkouškou a podporuje hodnocení žáků v základní škole.
Dům zahraniční spolupráce (DZS), který administruje mezinárodní aktivity v oblasti vzdělávání. Zajišťuje fungování programu Erasmus+ a dalších programů a sítí, jako jsou Academic Cooperation Association (ACA), Akademická informační agentura (AIA), AKTION Česká republika – Rakousko, CEEPUS, CZELO, EPALE, eTwinning, Eurodesk, Euroguidance, EuropeanSchoolnet, Evropská jazyková cena Label, Evropský sbor solidarity, Fondy EHP, Národní VET Team, Program podpory českého kulturního dědictví v zahraničí, Studium cizinců v ČR (vládní programy), Study in the Czech Republic, Učitelé Evropských škol a také české oddělení Eurydice.
Centrum pro studium vysokého školství, v. v. i. (CSVŠ, veřejná výzkumná instituce), které zpracovává studie ke koncepci a strategii rozvoje vysokého školství a podílí se na fungování systému distančního vzdělávání (oddělení Národní centrum distančního vzdělávání).
Fulbrightova komise, která vznikla dohodou mezi vládami ČR a USA s cílem podporovat vzájemné porozumění prostřednictvím vzdělávacích, vědeckých a kulturních výměn na základě vládních stipendijních programů a poradenských a informačních služeb.
Pedagogické centrum pro polské národnostní školství v Českém Těšíně, zřízené pro zajištění potřeb škol s polským jazykem vyučovacím v České republice, vychází z identity a specifity Euroregionu Těšínské Slezsko – Śląsk Cieszyński a zaměřuje se i na další růst pedagogických pracovníků regionálního školství.
Národní technická knihovna, Antidopingový výbor ČR, VICTORIA Vysokoškolské sportovní centrum MŠMT.
Další celostátní organizace
Některé organizace působící v oblasti vzdělávání jsou samostatně zřízeny přímo zákonem nebo podle zákona:
Česká školní inspekce (ČŠI) je správní úřad s celostátní působností (organizační složka státu) zřízený školským zákonem. Zpracovává koncepční záměry inspekční činnosti a systémy hodnocení vzdělávací soustavy, zejména pak vykonává inspekční činnost ve školách a školských zařízeních podle školského zákona, tedy nikoliv na vysokých školách. Zajišťuje také mezinárodní šetření PISA, PIRLS, TIMSS, TALIS a ICILS. (Blíže viz Instituce odpovědné za evaluaci v oblasti předškolního a školního vzdělávání v kapitole 11.)
Národní akreditační úřad pro vysoké školství (NAÚ) je nezávislý úřad zřízený vysokoškolským zákonem. Rozhoduje mj. o akreditacích studijních programů a institucionálních akreditacích pro oblasti vzdělávání, vykonává kontrolu dodržování právních předpisů a provádí vnější hodnocení činností vysokých škol. (Blíže viz Instituce odpovědné za akreditaci a vnější hodnocení ve vysokém školství v kapitole 11.)
Rada vysokých škol a Česká konference rektorů jsou orgány reprezentace vysokých škol zřízené podle vysokoškolského zákona. (Blíže viz Reprezentace vysokých škol.)
Mezi důležité organizace v oblasti vzdělávání lze zařadit také Národní vzdělávací fond (NVF), který byl jako obecně prospěšná společnost zřízen Ministerstvem práce a sociálních věcí). Jeho cílem je podporovat rozvoj a restrukturalizaci lidských zdrojů v souladu s požadavky ekonomických a sociálních reforem České republiky.
Centrální správa a řízení v předškolním a školním vzdělávání
Vzdělávání od mateřských škol až po vyšší odborné školy a školské služby upravuje školský zákon a navazující vyhlášky, podmínky kvalifikace a dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků pak samostatný zákon o pedagogických pracovnících. Vyšší odborné školy nicméně charakterem poskytovaného vzdělávání patří už na terciární úroveň (ISCED 655).
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy pečuje o náležitou právní úpravu věcí patřících do jeho působnosti a plní především obecně správní funkce:
zpracovává dlouhodobý záměr vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy České republiky a výroční zprávu o stavu a rozvoji vzdělávací soustavy České republiky;
spravuje údaje ze školních matrik (tj. evidence dětí/žáků/studentů) jednotlivých škol a školských zařízení pro statistické účely;
stanoví náležitosti zřizování škol a školských zařízení a podmínky pro rozhodování o jejich sloučení, rozdělení či zrušení, některé školy a školská zařízení samo zřizuje;
stanoví postup pro zápis škol a školských zařízení do školského rejstříku a výmaz z něj a vede rejstříku údaje o většině škol a některých školských zařízení;
stanoví základní organizační a obsahové náležitosti jednotlivých segmentů školské soustavy a k nim náležejícím oborům vzdělání, vydává rámcové vzdělávací programy pro jednotlivé obory (připravované Národním pedagogických institutem) a stanoví podmínky pro tvorbu školních vzdělávacích programů;
akredituje vzdělávací programy vyšších odborných škol, na základě stanoviska Akreditační komise pro vyšší odborné vzdělávání;
stanoví základní podmínky přijímání žáků, do jednotlivých druhů škol, v případě jednotné přijímací zkoušky do maturitních oborů většinu úkolů zajišťuje Centrum pro zjišťování výsledků vzdělávání (CZVV);
stanoví pravidla hodnocení žáků, podrobnosti stanoví školní řády škol;
stanoví pravidla certifikace výsledků dosaženého vzdělávání a podrobnosti konání maturitních a závěrečných zkoušek, u společné části maturitní zkoušky, resp. u přípravy jednotných zadání závěrečné zkoušky deleguje většinu úkolů na CZVV;
stanoví podrobnosti o rovnocennosti a podmínkách nostrifikace vysvědčení vydaných zahraničními školami ve školním vzdělávání a v terciárním vzdělávání;
stanoví práva a povinnosti škol, žáků a jejich zákonných zástupců;
stanoví podrobnosti o povinné dokumentaci škol (např. náležitosti vysvědčení a ostatních školních tiskopisů);
stanoví organizaci školního roku;
určuje pravidla pro financování škol a školských zařízení, poskytuje ze svého rozpočtu finanční prostředky na tzv. přímé náklady na vzdělávání, zejm. na platy; v případě mateřských, základních a středních škol jednotlivým školám rozepisuje konkrétní částku, v ostatních případech určuje republikové normativy, na jejichž základě pak kraje stanoví krajské normativy;
předepisuje kvalifikační požadavky pro pedagogické pracovníky, upravuje jejich další vzdělávání a některé podrobnosti o pracovní době.
Některé kompetence v oblasti vzdělávání jsou svěřeny jiným centrálním orgánům:
Soustavu oborů vzdělání stanoví nařízením vláda.
Hodnocení škol a školských zařízení provádí Česká školní inspekce.
Některé specializované školy a školská zařízení vymezené zákonem jsou zřizovány Ministerstvem obrany, Ministerstvem vnitra, Ministerstvem spravedlnosti a Ministerstvem zahraničních věcí, které vůči nim vykonávají i většinu správních kompetencí.
Vybrané metodické, výzkumné, odborné, poradenské, mezinárodní, hodnoticí a dalších činnosti vykonávají ministerstvem školství zřízené příspěvkové organizace.
Koncepční role Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy
Poté, co byl reformou veřejné správy v r. 2002 ve školství decentralizován výkon státní správy ve školství i majetkoprávní vztahy, je akcentována koncepční činnost Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy.
Dlouhodobý záměr vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy ČR
Prostředkem k zachování jednotné vzdělávací politiky státu je formulování dlouhodobých záměrů vzdělávání a rozvoje výchovně vzdělávací soustavy. Poprvé byl dlouhodobý záměr zpracován v r. 2002, podle nového školského zákona v r. 2005, dále v r. 2007 a poté v r. 2011. Aktuálně platí dlouhodobý záměr na období 2019–2023. Původní dvouletá periodicita dlouhodobých záměrů byla v r. 2009 nahrazena periodicitou čtyřletou.
Ministerstvo školství dlouhodobý záměr vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy České republiky po projednání s příslušnými ústředními odborovými orgány, organizacemi zaměstnavatelů a s kraji předkládá ke schválení vládě. Vláda ho předkládá k projednání Poslanecké sněmovně a Senátu Parlamentu. Dlouhodobý záměr je publikován způsobem umožňujícím dálkový přístup.
Struktura a obsah dlouhodobého záměru jsou dány vyhláškou, kterou se stanoví náležitosti dlouhodobých záměrů, výročních zpráv a vlastního hodnocení školy.
Dlouhodobý záměr vychází z dokumentů o státním rozpočtu, regionálním rozvoji, zaměstnanosti, rozvoji lidských zdrojů, sociálně ekonomickém rozvoji a udržitelném rozvoji, z dokumentů o společných cílech evropských procesů ve vzdělávání přijatých vládou, z výročních zpráv České školní inspekce a konečně i z vyhodnocení dosavadního dlouhodobého záměru a jeho plnění.
Na tomto základě zpracovávají vlastní dlouhodobé záměry i jednotlivé kraje. Ministerstvo školství jejich tvorbu metodicky řídí a koordinuje.
Součástí dlouhodobých záměrů na všech úrovních je i ekonomická rozvaha, včetně informace o nákladech rozvojových programů a programů na podporu vzdělávání hrazených z fondů EU.
Výroční zpráva o stavu a rozvoji vzdělávací soustavy
Každoročně ministerstvo školství předkládá vládě výroční zprávu o stavu a rozvoji vzdělávací soustavy, která zahrnuje i oblast vysokých škol. Vychází přitom mj. z výročních zpráv, které zpracovávají kraje, ze zpráv České školní inspekce, ze statistických údajů, popř. z realizovaných výzkumů.
Tvorba soustavy oborů a kurikulárních dokumentů
Soustavu oborů vzdělání určuje vláda nařízením vlády o soustavě oborů vzdělání v základním, středním a vyšším odborném vzdělávání, a to po projednání s příslušnými ústředními odborovými orgány, organizacemi zaměstnavatelů a kraji. Posledním nařízením vlády z roku 2010 byl významně snížen celkový počet středoškolských oborů (např. původních 90 oborů zaměřených na jednotlivé aspekty podnikatelství a managementu či různé ekonomické sektory bylo nahrazeno jediným oborem Ekonomika a podnikání). Při této redukci byla zohledněna vazba oborů na trh práce a také Národní soustava kvalifikací. Soustava je podle potřeby nadále aktualizována.
Reforma soustavy oborů byla spojena s novým systémem vzdělávacích dokumentů, které jsou vytvářeny na dvou úrovních – státní a školní. Státní úroveň představují rámcové vzdělávací programy (RVP), vydávané pro jednotlivé úrovně a obory vzdělání až po úroveň středních škol a konzervatoří. Na základě těchto dokumentů pak školy vytvářejí vlastní školní vzdělávací programy (ŠVP). V nich se mohou profilovat a např. i vytvořit v rámci daného oboru různá zaměření.
Rámcové vzdělávací programy vydává Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, pro zdravotnické obory po projednání s Ministerstvem zdravotnictví. Pro školy v působnosti jiných ministerstev (obrany, vnitra, spravedlnosti) je vydávají příslušná ministerstva po dohodě s ministerstvem školství. Přípravu a revizi RVP zajišťují pověřené příspěvkové organizace. První verze RVP vytvořil Výzkumný ústav pedagogický (VÚP) pro předškolní vzdělávání (2004), pro základní vzdělávání (2007), pro gymnaziální vzdělávání (2007) a pro základní umělecké vzdělávání (2010) a Národní ústav odborného vzdělávání (NÚOV) pro střední odborné vzdělávání a pro konzervatoře (2007–10). V roce 2011 byly oba ústavy společně s několika dalšími institucemi sloučeny do Národního ústavu pro vzdělávání (NÚV), který pokračoval v tvorbě dalších a v revizích stávajících RVP. V roce 2020 se NÚV stal součástí nově vzniklého Národního pedagogického institutu (NPI ČR), který pokračuje v revizích a úpravách. RVP stanoví cíle, formy, délku a povinný obsah vzdělávání, jeho organizaci, profesní profil absolventa, podmínky průběhu a ukončování vzdělávání, zásady pro tvorbu školních vzdělávacích programů na základě programů rámcových a podmínky pro vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami.
Jiný model tvorby vzdělávacích programů existuje pro vyšší odborné vzdělávání. Jednotlivé vyšší odborné školy připravují vlastní vzdělávací programy, které poté akredituje ministerstvo školství na základě stanoviska Akreditační komise pro vyšší odborné vzdělávání; v případě potřeby se souhlasem příslušného oborového ministerstva.
Správa školského rejstříku
Instituce tvořící školskou soustavu jsou evidovány ve školském rejstříku, což je veřejný seznam, který má dvě součásti:
rejstřík škol a školských zařízení
rejstřík školských právnických osob
Rejstřík škol a školských zařízeníeviduje všechny školské instituce. Teprve zápisem do rejstříku škol a školských zařízení získávají školy nebo školská zařízení právo poskytovat vzdělávání a školské služby a vydávat o tom doklady stanovené školským zákonem, např. vysvědčení. Zápisem se podmiňuje i přidělování finančních prostředků z veřejných rozpočtů. Rejstřík škol a školských zařízení je dostupný na webových stránkách rejskol.msmt.cz.
O zápisu do rejstříku škol a školských zařízení rozhodují dva správní orgány – Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy a krajské úřady.
Krajský úřad vede v rejstříku údaje o mateřských školách a školských zařízeních (kromě těch uvedených v dalším bodě).
Ministerstvo školství vede v rejstříku údaje:
o mateřských školách a školských zařízeních zřízených ministerstvem školství a církvemi a o mateřských školách a jim příslušných zařízeních školního stravování zřízených jiným ministerstvem či organizační složkou státu;
o všech ostatních školách;
o školských zařízeních pro další vzdělávání pedagogických pracovníků, o školských poradenských zařízeních, o školských zařízeních pro výkon ústavní nebo ochranné výchovy nebo pro preventivně výchovnou péči a o školských účelových zařízeních, v nichž se uskutečňuje praktické vyučování.
V rejstříku škol a školských zařízení se vedle identifikačních údajů školy (druh, v případě školských zařízení také typ, název, právní forma) uvádí především:
seznam oborů vzdělání včetně forem, ve kterých bude poskytováno (v případě školských zařízení seznam poskytovaných školských služeb)
nejvyšší celkový povolený počet dětí/žáků/studentů školy, resp. školského zařízení (v případě školských zařízení jiných výkonových jednotek, např. lůžek)
nejvyšší povolený počet žáků a studentů v jednotlivých oborech a formách vzdělávání ve škole
den zápisu a den zahájení činnosti
Při řízení o zápisu ministerstvo stanoví maximální počet žáků školy/školského zařízení a následně kraj stanoví maximální počty žáků v jednotlivých oborech a formách vzdělávání s výjimkou škol zřizovaných ministerstvem a církvemi, o kterých v tomto směru rozhoduje ministerstvo školství. Dále se posuzují materiální, personální a finanční předpoklady pro činnosti školy. Své stanovisko k zápisu školy do rejstříku škol a školských zařízení dává obec nebo kraj, na jejichž území má škola působit, pokud nejsou jejími zřizovateli. Kritériem při posuzování je soulad jak s dlouhodobým záměrem České republiky, tak s dlouhodobým záměrem příslušného kraje. Zápisem škol do rejstříku škol a školských zařízení mají tedy možnost regulovat vzdělávací nabídku jak ministerstvo školství, tak i krajský úřad.
Výmaz z rejstříku škol a školských zařízení může provést orgán, který rejstřík vede. Pokud se výmaz týká žáků plnících povinnou školní docházku, obec zajistí těmto žákům pokračování povinné školní docházky a škola nebo její zřizovatel zajistí předání výsledků hodnocení; v případě středních škol možnost pokračovat ve vzdělávání ve stejném nebo podobném oboru.
Rejstřík školských právnických osob eviduje pouze instituce, které nabývají této právní formy pro poskytování vzdělávání (zavedené od roku 2005) a má obdobnou funkci jako obchodní rejstřík pro obchodní společnosti, např. konstitutivní (ustavující). Tuto právní formu mají především církevní školy. Vedení rejstříku školských právnických osob je plně v kompetenci ministerstva školství. Nahlížet do něj lze na webových stránkách rejspo.msmt.cz.
Zřizovatelská funkce Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy a dalších ministerstev
Zřizovatelské funkce Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy jsou od r. 2001 velmi omezeny, většinu druhů škol a školských zařízení zřizují obce a kraje, příp. soukromé a církevní subjekty. Podle školského zákona ministerstvo zřizuje (jako příspěvkové organizace) pouze školská zařízení pro výkon ústavní výchovy a ochranné výchovy, zařízení pro další vzdělávání pedagogických pracovníků a školská účelová zařízení, v nichž se uskutečňuje praktické vyučování. Školy a školská zařízení s jiným vyučovacím jazykem než českým zřizuje, pokud je nezřídí kraj nebo obec. Ostatní školy a školská zařízení zřizuje jen v případech hodných zvláštního zřetele (např. školy pro žáky se zdravotním postižením).
Některá další ministerstva mohou zřizovat (zpravidla jako organizační složky státu) školy zajišťující vzdělávání pro potřeby svých resortů:
Ministerstvo obrany je zřizovatelem vojenských středních a vyšších odborných škol a školská zařízení jim sloužící.
Ministerstvo vnitra zřizuje střední a vyšší odborné školy policejní, střední a vyšší odborné školy požární ochrany a školská zařízení.
Ministerstvo spravedlnosti zřizuje střední školy Vězeňské služby a školská zařízení jim sloužící a školy a školská zařízení pro osoby ve výkonu vazby nebo ve výkonu trestu odnětí svobody.
Ministerstvo zahraničních věcí zřizuje základní školy při diplomatické misi nebo konzulárním úřadu České republiky (v současné době nicméně takové školy neexistují).
Ministerstvo obrany a Ministerstvo vnitra kromě toho financují Univerzitu obrany, resp. Policejní akademii a vykonávají vůči nim stanovené působnosti.
Odpovědnost Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy v pracovněprávní oblasti
V oblasti pracovněprávní Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy podle školského zákona a zákona o pedagogických pracovnících a dalších právních předpisů:
definuje kategorie pedagogických pracovníků;
stanovuje předpoklady pro výkon činnosti pedagogického pracovníka a funkce ředitele;
stanovuje způsoby, jimiž jednotlivé kategorie pedagogických pracovníků získávají kvalifikaci;
stanovuje povinnost dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků, jeho způsoby a certifikaci; instituce, které další vzdělávání poskytují, popř. jednotlivé vzdělávací programy;
zavádí kariérní systém a jeho pravidla;
stanovuje náležitosti konkursního řízení na ředitele škol a školských zařízení, které mají formu příspěvkové organizace (veřejné instituce), organizační složky státu (státní instituce) či školské právnické osoby (především církevní školy);
jmenuje a odvolává ředitele institucí, které přímo zřizuje, a ústředního školního inspektora;
stanovuje (formou pracovního řádu) podrobnosti o pracovní době pedagogických pracovníků škol a školských zařízení zřízených ministerstvem školství, kraji či obcemi (v ostatních případech je stanovuje zřizovatel).
Pro pedagogické pracovníky ve školách a školských zařízeních zřízených ministerstvem školství, kraji či obcemi jsou některé další oblasti regulovány nařízením vlády o platových poměrech zaměstnanců ve veřejných službách a správě a nařízením vlády o stanovení rozsahu přímé vyučovací, přímé výchovné, přímé speciálně pedagogické a přímé pedagogicko-psychologické činnosti pedagogických pracovníků (v ostatních případech jsou věcí zřizovatele).
Určité pracovní podmínky, např. délka dovolené či některé příplatky, jsou vymezeny v zákoníku práce.
Centrální správa a řízení v terciárním vzdělávání
Terciární vzdělávání poskytují vyšší odborné školy a vysoké školy. Působnost Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy vůči těmto dvěma segmentům školství je odlišná.
Centrální správa a řízení ve vyšším odborném vzdělávání
Působnost Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy vůči vyšším odborným školám je upravena školským zákonem a je analogická kompetencím vůči středním školám. Odlišnost od středních škol a naopak podobnost s vysokými školami je především v tom, že neexistují centrální vzdělávací programy, ale školy vytvářejí vlastní vzdělávací programy, které jsou poté akreditovány. V případě vyšších odborných škol akreditaci uděluje ministerstvo školství na základě stanoviska Akreditační komise pro vyšší odborné vzdělávání.
Centrální správa a řízení ve vysokém školství
Působnost správních orgánů se u vysokých škol liší podle toho, zda jsou vysoké školy veřejné, soukromé či státní. Veřejné vysoké školy jsou to samostatné právnické osoby zřízené zákonem o vysokých školách. Soukromé vysoké školy jsou právnické osoby, které ke svému působení získaly státní souhlas. V obou případech spadají do působnosti Ministerstva školství mládeže a tělovýchovy, které nad nimi vykonává státní správu, a to zejména prostřednictvím skupiny pro vědu a vysoké školství v čele s náměstkem ministra. Státní vysoké školy – Univerzita obrany a Policejní akademie – jsou zřízeny samostatnými zákony a nejsou samostatnými právnickými osobami. Státní správu vykonává Ministerstvo obrany, resp. Ministerstvo vnitra ve spolupráci s ministerstvem školství. Role ministerstva školství v řízení vysokých škol je nepřímá, odvíjí se zejména od financování veřejných vysokých škol.
Dalšími stranami, které se účastní formování národní vysokoškolské politiky, jsou parlamentní výbory, reprezentace vysokých škol (v jejím rámci i studenti), výzkumné instituce, zástupci zaměstnavatelů a odborů.
Silnou roli v řízení systému dále hraje oblast zajišťování kvality, zejména akreditace studijních programů a i akreditace institucionální. Akreditaci vysokým školám uděluje Národní akreditační úřad pro vysoké školství. Akreditace se uděluje v rámci oblastí vzdělávání, jejichž přesnější vymezení je stanoveno nařízením vlády.
Politika a pravidla financovánívzdělávací činnosti v České republice jsou stanovovány Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy, v oblasti vědy a výzkumu jsou vytvářeny Radou pro výzkum, vývoj a inovace, která je poradním orgánem vlády. Financování státních vysokých škol spadá do působnosti Ministerstva obrany, resp. Ministerstva vnitra.
Působnost Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy
Koncepční působnost vůči vysokým školám Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy vykonává především tím, že zvlášť zpracovává a zveřejňuje strategický záměr vzdělávací a vědecké, výzkumné, vývojové a inovační, umělecké a další tvůrčí činnosti pro oblast vysokých škol (aktuálně strategický záměr na období od roku 2021) a každoroční plán realizace tohoto strategického záměru. Součástí plánu realizace je též vyhlášení rozvojových programů na podporu priorit státu, finančně podporovaných ministerstvem školství. Ministerstvo školství projednává a vyhodnocuje strategické záměry jednotlivých veřejných i soukromých vysokých škol a jejich každoroční plány realizace. Každoročně ministerstvo školství předkládá vládě výroční zprávu o stavu a rozvoji vzdělávací soustavy, která zahrnuje oblast vzdělávání od předškolní po vysokoškolskou úroveň.
V případě soukromých vysokých školministerstvo ovlivňuje jejich síť tím, že uděluje státní souhlas k jejich působení, přičemž pokud ministerstvo udělí státní souhlas, musí vysoká škola získat ještě akreditaci studijních programů od Národního akreditačního úřadu pro vysoké školství.
Ministerstvo veřejným vysokým školám rozděluje finanční prostředky ze státního rozpočtu z kapitoly školství a kontroluje jejich využití, soukromé vysoké školy mohou získat prostředky ze státního rozpočtu pouze v míře velmi omezené.
Ministerstvo školství poskytuje vysoké škole metodickou pomoc:
při tvorbě jejího statutu a dalších vnitřních předpisů; vnitřní předpisy vysoké školy upravují ty její záležitosti, které spadají do její samosprávné působnosti; k těm patří i řada předpisů pracovněprávních. Vnitřní předpisy nabývají platnosti teprve poté, co byly registrovány ministerstvem; registrací vnitřních předpisů ministerstvo stvrzuje, že jsou v souladu se zákonem o vysokých školách nebo s jinými právními předpisy;
ve věcech vedení evidence studentů, statistického výkaznictví, knihovnictví, informačních systémů a zahraničních styků.
Ministerstvo sdružuje a využívá informace o uchazečích o přijetí ke studiu a o účastnících a absolventech celoživotního vzdělávání a informace z matriky studentů v souladu se zvláštními předpisy, jakož i agregované údaje o zaměstnancích vysokých škol a jejich odměňování.
registr uměleckých výstupů
veřejně přístupný registr vysokých škol a uskutečňovaných studijních programů
registr docentů, profesorů a mimořádných profesorů vysokých škol
registr řízení o žádostech o uznání zahraničního vysokoškolského vzdělání a kvalifikace
Ministerstvo dále:
uznává zahraniční vysokoškolské vzdělání a kvalifikaci
přiznává stipendia hrazená ze státního rozpočtu
materiálně a finančně zabezpečuje činnost Národního akreditačního úřadu
uděluje věcné a finanční ocenění vynikajícím studentům, absolventům studia ve studijním programu a dalším osobám za mimořádné výsledky ve studiu a v tvůrčí činnosti
poskytuje Národnímu akreditačnímu úřadu na jeho žádost ve stanovených termínech informace potřebné k jeho činnosti
informuje na základě podkladů od Národního akreditačního úřadu uznávací orgány o vydání rozhodnutí o udělení akreditace studijního programu zaměřeného na přípravu k výkonu regulovaného povolání
poskytuje účelovou podporu z evropských fondů realizovanou na vysokých školách na základě vyhlášené veřejné soutěže
uděluje povolení nebo oprávnění k poskytování zahraničního vysokoškolského vzdělávání na území České republiky a vykonává kontrolu dodržování právních předpisů v oblasti poskytování zahraničního vysokoškolského vzdělávání na území České republiky
Ministr školství, mládeže a tělovýchovy jmenuje a odvolává členy správních rad jednotlivých vysokých škol a předkládá prezidentovi republiky návrhy akademických senátů na jmenování rektorů a návrhy vědeckých rad na jmenování profesorů.
Na úrovni vysokých škol je míra autonomie institucí nesrovnatelně vyšší než v institucích upravovaných školským zákonem. Řadu procesů proto ministerstvo školství řídí nebo ovlivňuje prostřednictvím finančních nástrojů.
Působnost Ministerstva vnitra a Ministerstva obrany
Působnost Ministerstva vnitra a Ministerstva obrany vůči vysokým školám, které zřizují, je analogická působnosti ministerstva školství. Vykonávají však i některé působnosti, které ve veřejných školách přísluší samosprávným orgánům, např. rozhodují o zřízení, sloučení, rozdělení či zrušení fakult. Příslušný resortní ministr (obrany nebo vnitra) vykonává působnosti, které vůči veřejným školám plní ministr školství, mládeže a tělovýchovy.
Reprezentace vysokých škol
Celostátní reprezentaci vysokých škol tvoří Rada vysokých škol a Česká konference rektorů. Působnost obou těchto orgánů vyplývá ze zákona o vysokých školách.
Rada vysokých škol (RVŠ) je orgán složený z členů akademických obcí vysokých škol delegovaných akademickými senáty všech vysokých škol. V jejím čele stojí volený předseda a místopředsedové. Způsob jednání Rady vysokých škol a jejích strukturálních složek (předsednictvo, komise, pracovní skupiny apod.) upravuje statut. Dle statutu RVŠ může každá vysoká škola delegovat dva zástupce studentů jako členy RVŠ – jednoho delegáta a jeho zástupce. Ti jsou delegováni akademickým senátem veřejné nebo státní vysoké školy nebo reprezentativním akademickým orgánem soukromé vysoké školy. Tito studenti jsou zároveň členy Studentské komory Rady vysokých škol, tedy orgánu Rady, který zastupuje všechny studenty a studentky vysokých škol v České republice.
Česká konference rektorů (ČKR) je orgán složený z představitelů (rektorů, prezidentů, ředitelů apod.) vysokých škol. V jejím čele stojí volený předseda a kancléř. Způsob jednání konference rektorů upravuje statut.
S oběma orgány celostátní reprezentace projednává ministr školství, mládeže a tělovýchovy návrhy a opatření, která se významně týkají vysokých škol. Jsou to např. změny vysokoškolské legislativy, zásady vysokoškolské politiky, priority rozvoje vysokého školství, pravidla alokace státní dotace na jednotlivé vysoké školy.
Kromě těchto dvou orgánů se uplatňuje i několik dalších partnerů. Je to např. Klub kvestorů, dobrovolná organizace usilující o kooperaci vysokých škol v oblasti hospodářské a administrativní.
Viz též úvod k oddílu Správa a řízení na centrální úrovni.
Centrální správa a řízení v oblasti celoživotního učení
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy má celkovou odpovědnost za vzdělávání. V oblastech týkajících se trhu práce spolupracuje s Ministerstvem práce a sociálních věcí. Koordinuje činnost ministerstev, jiných ústředních orgánů státní správy a profesních komor v oblasti systému uznávání odborné kvalifikace a jiné způsobilosti státních příslušníků členských států Evropské unie.
Pokud jde o vzdělávání dospělých organizované školami a poskytující vzdělání definovaného stupně podle školského zákona, jsou kompetence ministerstva školství analogické jako pro studium denní. Ministerstvo stanoví především obsah, délku a organizaci studia.
Na vysokých školách je obsah, délka a organizace studia v programech celoživotního vzdělávání v samostatné působnosti institucí. Vysoká škola může poskytovat programy celoživotního vzdělávání bezplatně nebo za úplatu. Programy jsou orientované na výkon povolání nebo zájmově. O absolvování studia v rámci celoživotního vzdělávání vydává vysoká škola jeho účastníkům osvědčení, absolventi však nezískávají vysokoškolskou kvalifikaci. Účastníci celoživotního vzdělávání nemají právní postavení studenta podle zákona o vysokých školách. Bližší podmínky stanovuje každá vysoká škola ve svém vnitřním předpise.
Působnost ministerstva školství v oblasti dalšího vzdělávání upravuje zákon o ověřování a uznávání výsledků dalšího vzdělávání z r. 2006, který umožňuje certifikaci i tzv. profesních kvalifikací, tj. způsobilostí pro výkon dílčích činností v určitém povolání.
Rekvalifikační vzdělávání, určené převážně nezaměstnaným, je řízeno Ministerstvem práce a sociálních věcí prostřednictvím Úřadu práce. Mohou je však poskytovat pouze vzdělávací instituce, které mají vzdělávací programy akreditované ministerstvem školství.
Vzdělávání zaměstnanců podniků a organizací řídí samy tyto podniky.
Rozsáhlý segment dalšího vzdělávání je organizován na komerční bázi bez vlivu státu.
Podrobněji o programech viz kapitola 8 Vzdělávání a odborná příprava dospělých.
Komunikace s partnery a veřejností na centrální úrovni
Vláda má řadu poradních orgánů s různým rozsahem působnosti; některé z nich se uplatňují v oblasti vzdělávání a vědy a jejich členy, popř. členy jimi vytvořených pracovních týmů jsou představitelé resortu školství nebo vysokých škol.
Rada hospodářské a sociální dohody je institucionalizovaná platforma pro dialog mezi vládou, odbory a zaměstnavateli (proto tzv. tripartita). Jsou v ní zastoupeni po sedmi představitelích vláda, odbory a zaměstnavatelé. Má řadu pracovních týmů. Pracovnímu týmu pro vzdělávání a lidské zdroje předsedá náměstek ministra školství.
Rada pro výzkum, vývoj a inovace zpracovává pro vládu trendy výzkumu a vývoje. Mezi členy rady jsou představitelé Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, řada z jejích 17 členů jsou představitelé vysokých škol.
Rada pro udržitelný rozvoj se zabývá strategickými aspekty rozvoje. Jedním z jejích členů je i představitel ministerstva školství.
Poradním orgánem ministerstva školství s nadresortním významem a složením je Národní rada pro kvalifikace. Její úlohou je projednávat problematiku přípravy Národní soustavy kvalifikací, monitorovat trh práce a požadavky zaměstnavatelů a promítat je do definic kvalifikací a obsahu oborů vzdělávání.
Funkci mediátora pro řešení stížností a problémů v oblasti školství má školský ombudsman. Z titulu své funkce je zodpovědný zejména za řešení mezilidských vztahů a atmosféry na školách. Je zaměstnancem Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy a disponuje asistentkou s právnickým vzděláním. Formálně nemá žádné rozhodovací pravomoci a zodpovídá se ministru školství, mládeže a tělovýchovy. Viz též webové stránky Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy.
Soustavu oborů vzdělání stanoví vláda nařízením vlády o soustavě oborů vzdělání v základním, středním a vyšším odborném vzdělávání po projednání s příslušnými ústředními odborovými orgány, příslušnými organizacemi zaměstnavatelů s celostátní působností a s kraji.
Rámcové vzdělávací programyvydává ministerstvo školství po projednání s příslušnými resortními ministerstvy. Před vydáním je projednává rovněž s příslušnými ústředními odborovými orgány a příslušnými organizacemi zaměstnavatelů s celostátní, oblastní, či resortní působností a s kraji.
Sociální partneřise zajímají stále silněji o relevanci vzdělávání ve vztahu k potřebám pracovního trhu. V centru jejich zájmu je hlavně odborné vzdělávání, včetně učňovského vzdělávání a celoživotní učení. Nejaktivnější z organizací zaměstnavatelů jsou Svaz průmyslu a dopravy ČR – největší zaměstnavatelská organizace sdružující kolektivní i individuální členy a zastupující téměř 1400 subjektů – dále Unie zaměstnavatelských svazů s Hospodářská komora ČR.
Z odborů je to Českomoravská komora odborových svazů – největší odborová centrála v zemi, která se účastní jednání Tripartity. Pod touto centrálou pracuje také Českomoravský odborový svaz pracovníků školství. Za svůj cíl má obhajobu práv svých členů, zlepšení jejich pracovních a životních podmínek. Poskytuje právní pomoc a poradenství, zpracovává různé analýzy. V legislativním procesu se snaží prosazovat návrhy směřující k naplňování cílů odborového svazu. Členem Českomoravské konfederace odborových svazů je také Vysokoškolský odborový svaz, Unie školských asociací ČR – CZESHA a Stálá konference asociací ve vzdělávání – SKAV, které sdružují školské profesní a zájmové organizace, hájí zájmy učitelů a žáků a vyjadřují se k záležitostem školské soustavy a jejího fungování. CZESHA a další 6 školských asociací jsou současně i členy Unie zaměstnavatelských svazů.
Koordinace vzdělávání a světa práce se uskutečňuje prostřednictvím spolupráce Ministerstva práce a sociálních věcí s ministerstvem školství. Jejím tradičním cílem je harmonizace kvalifikačních požadavků a obsahu a úrovní vzdělávání. Ministerstvo práce a sociálních věcí jako orgán odpovědný za státní politiku zaměstnanosti je zřizovatelem Úřadu práce ČR. Při všech krajských pobočkách Úřadu práce pracují informační a poradenská střediska pro volbu povolání, jejichž posláním je především prevence nezaměstnanosti.
Správa a řízení na regionální úrovni
Česká republika se člení na 14 krajů. Krajská zastupitelstva a rady a krajské úřady se podstatným způsobem podílejí na správě tzv. regionálního školství, tedy škol od mateřských až po vyšší odborné školy a školských zařízení (viz Regionální správa a řízení v předškolním a školním vzdělávání). S vysokými školami spolupracují, nemají vůči nim však žádnou správní působnost (viz Regionální správa a řízení v terciárním vzdělávání).
Regionální správa a řízení v předškolním a školním vzdělávání
Na úrovni předškolního až vyššího odborného vzdělávání a ve školských zařízeních je krajům, resp. krajským úřadům dána řada správních kompetencí. Kraje mají samostatnou působnost jako orgány samosprávy, na krajské úřady jsou přeneseny působnosti státní správy z centra. Podrobněji viz níže.
Samostatná působnost kraje
Kraj je povinen zajistit podmínky pro uskutečňování středního a vyššího odborného vzdělávání, pro vzdělávání dětí zdravotně postižených a zdravotně znevýhodněných, pro jazykové, základní umělecké a zájmové vzdělávání a částečně pro výkon ústavní výchovy.
Kraj zřizuje:
střední školy
vyšší odborné školy
mateřské, základní, střední školy a školská zařízení pro děti, žáky a studenty s mentálním, tělesným, zrakovým nebo sluchovým postižením, závažnými vadami řeči, závažnými vývojovými poruchami učení, závažnými vývojovými poruchami chování, souběžným postižením více vadami nebo autismem
základní školy speciální
školy při zdravotnických zařízení
školská výchovná, ubytovací a stravovací zařízení sloužící žákům krajem zřizovaných škol
střední školy s vyučovacím jazykem národnostní menšiny
jazykové školy s právem státní jazykové zkoušky
základní umělecké školy
dětské domovy
školská zařízení pro zájmové vzdělávání
Kraj spravuje školy a školská zařízení, které zřizuje.
Základní povinnosti a působnost kraje:
z vlastního rozpočtu zabezpečuje investiční výdaje a provozní náklady škol a školských zařízení, které zřizuje, s výjimkou těch, které jsou hrazeny státem; na náklady hrazené státem však může podle potřeby a možností přispívat;
dbá o soulad rozvoje vzdělávání a školských služeb se zájmy občanů kraje, s potřebami trhu práce, s demografickým vývojem a rozvojem svého území a o dostupnost vzdělávání a školských služeb podle místních podmínek;
jmenuje a odvolává ředitele škol, které zřizuje; činí tak rada kraje;
zřizuje školskou radu ve škole, jejímž je zřizovatelem, a jmenuje třetinu jejích členů; podílí se tak na některých rozhodovacích procesech ve škole;
přijímá na základě výsledků inspekční činnosti České školní inspekce opatření ve školách a školských zařízeních, které zřizuje.
Kraj může jako své iniciativní a kontrolní orgány zřizovat výbory. Jedním z nich je vždy výbor pro výchovu, vzdělávání a zaměstnanost, který má nejméně pět členů. Tento výbor především:
v návaznosti na demografický vývoj a na vývoj zaměstnanosti posuzuje síť škol a školských zařízení, studijních a učebních oborů a vyjadřuje se k jejich změnám v rámci kraje;
předkládá návrhy na zkvalitnění péče poskytované školami a školskými zařízeními, popřípadě předškolními zařízeními, které kraj zřizuje;
vyjadřuje se k záměrům na poskytování dotací v oblasti mládeže, tělovýchovy a sportu;
projednává zprávy o výsledcích výchovně vzdělávací činnosti škol a školských zařízení, které kraj zřizuje.
plní další úkoly v oblasti výchovy a vzdělávání, kterými jej pověří zastupitelstvo
Státní správa vykonávaná krajskými úřady
Na regionální úrovni vykonávají státní správu v přenesené působnosti krajské úřady. Stanovené správní kompetence ve vztahu k obcím byly v zájmu přiblížení státní správy samosprávě svěřeny mezičlánkům – obecním úřadům obcí s rozšířenou působností.
Krajský úřad zřizuje pro vedení školské agendy odbor školství, příp. odbor, který zodpovídá za školství a příbuzné oblasti (např. mládež, sport, kultura). Jeho vedoucího jmenuje a odvolává rada kraje na návrh ředitele krajského úřadu.
V oblasti školské politiky krajský úřad připravuje dlouhodobý záměr a výroční zprávu ve struktuře stanovené vyhláškou. Dlouhodobý záměr vzdělávání a rozvoje výchovně vzdělávací soustavy ve svém územním obvodu zpracovává jednou za čtyři roky, předkládá jej Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy k vyjádření, část týkající škol a školských zařízení zřizovaných krajem schvaluje zastupitelstvo. Dlouhodobý záměr se zveřejňuje dálkovým způsobem a po čtyřech letech vyhodnocuje. Při tvorbě dlouhodobého záměru se vychází z dlouhodobého záměru vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy České republiky, z regionálního demografického vývoje, z regionálních specifik vývoje ekonomiky a trhu práce a ze záměrů dalšího rozvoje kraje. Jsou v něm stanoveny cíle a úkoly pro jednotlivé oblasti vzdělávání, především struktura oborů vzdělávání, druhů škol a školských zařízení, jejich kapacita, a návrh jejich financování. Výroční zprávu o stavu a rozvoji výchovně vzdělávací soustavy v kraji krajský úřad zpracovává každý rok, předkládá ji zastupitelstvu kraje a ministerstvu školství a zveřejňuje dálkovým způsobem.
Krajský úřad:
je nadřízeným správním orgánem ředitelů škol a školských zařízení v oblasti státní správy
je odvolací instancí v případě odvolání proti rozhodnutím ředitele školy či obce
ve věcech povinné školní docházky povoluje jiný způsob vzdělávání žáků s hlubokým mentálním postižením
jmenuje a odvolává předsedy zkušební komise pro vykonání absolutoria, pro závěrečné a maturitní zkoušky
plní úkoly související s organizací společné části maturitní zkoušky a rozhoduje o přezkoumání průběhu a výsledků maturitní zkoušky
rozhoduje o nostrifikaci vysvědčení vydaných zahraničními školami
povoluje zřízení asistenta pedagoga ve školách a školských zařízeních
V oblasti vedení rejstříku škol a školských zařízení krajský úřad:
zapisuje do rejstříku škol a školských zařízení mateřské školy a školská zařízení
předkládá ministerstvu školství žádosti o zápis do rejstříku těch škol a školských zařízení, která zřizuje kraj v samostatné působnosti nebo jiní zřizovatelé
V oblasti pracovněprávní a v oblasti mzdové krajský úřad:
provádí kontrolu dodržování pracovněprávních předpisů
organizuje další vzdělávání učitelů
Obsah vzdělávání
Na obsah vzdělávání nemají kraje přímý vliv. Rámcové vzdělávací programy připravují příspěvkové organizace Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy a vydává je ministerstvo, kraje se k nim mohou vyjadřovat v rámci vnějšího připomínkového řízení. Školní vzdělávací programy vydávají ředitelé škol. Kraje se k nim vyjadřují prostřednictvím školských rad, kde mají své zástupce, a to v případě škol, které zřizují, tj. zejména středních a vyšších odborných škol.
Financování
V oblasti financování přímých nákladů na vzdělávání a školské služby krajský úřad stanovuje krajské normativy, a to vyšším odborným školám, základním uměleckým školám a většině školských zařízení (bez ohledu na to, zda je jejich zřizovatelem, či ne). U mateřských, základních a středních škol, konzervatoří a v případě pedagogické práce ve školních družinách jsou finance rozepisovány Ministerstvem, školství, mládeže a tělovýchovy a prostřednictvím krajského úřadu převáděny na účty škol (krajský úřad může výši částky pouze v omezené míře navýšit ze stanovené finanční rezervy). Jiná situace je u provozních a investičních výdajů, které hradí v rámci samostatné působnosti zřizovatel, což bývá u středních škol, konzervatořích a vyšších odborných škol kraj.
Regionální správa a řízení v terciárním vzdělávání
Zřizovateli vyšších odborných škol jsou kraje. Jejich samostatná i přenesená působnost vůči těmto školám je analogická působnosti vůči středním školám.
V oblasti vysokého školství nemají kraje žádné správní kompetence. Jak ale vyplývá ze zákona o vysokých školách, představitelé regionální samosprávy bývají zastoupeni ve správních radách veřejných vysokých škol. Podle preambule zákona o vysokých školách vysoké školy "přispívají k rozvoji na národní a regionální úrovni a spolupracují s různými stupni státní správy a samosprávy, s podnikovou a kulturní sférou". Kraje podporují vysoké školy na svém území prostřednictvím např. různých dotačních titulů, oblast vysokého školství bývá zahrnuta do strategických dokumentů regionálního rozvoje. Snahou kraje je podporovat studijní programy, které přispívají k rozvoji regionu.
Komunikace s partnery a veřejností na regionální úrovni
Na úrovni středního, především odborného vzdělávání začaly kraje jako zřizovatelé středních škol uplatňovat svůj koncepční vliv při optimalizaci sítě škol i jejich vzdělávací nabídky ohledem na demografický vývoj i technologický profil spravovaného regionu. Oborová specializace regionálních spádových škol a podpora jejich spolupráce s technicky vyspělými výrobními organizacemi usnadňuje nezbytné zkvalitňování technologického a didaktického vybavení školy, především úrovně praktického vyučování. Svůj vliv uplatňují okresní a regionální hospodářské komory i jednotlivé podniky.
Společné zájmy krajů reflektuje a hájí Asociace krajů České republiky. Podobnou roli hraje Svaz měst a obcí České republiky, který je v oblasti vzdělávání velmi aktivní.
Na regionální úrovni se prosazují sociální partneři i v péči o systém celoživotního učení. V krajích postupně vznikly regionální rady pro rozvoj lidských zdrojů, tvořené zástupci kraje a sociálních partnerů, služeb zaměstnanosti, vzdělávacích institucí, škol, podniků a regionálních agentur.