Demografická situace
Česká republika má rozlohu 78 866 km2; počet obyvatel k 30. 9. 2021 byl 10 682 029. Země je charakterizována velkým počtem převážně malých obcí a relativně rovnoměrnou hustotou osídlení. Hlavní město Praha má 1 335,1 tisíc obyvatel (stav k 30. 9. 2021), dalších 5 měst překračuje hranici 100 tisíc obyvatel.
Demografický vývoj
Demografický vývoj v celém poválečném období byl nepravidelný. Do značné míry to bylo důsledkem vládních pro populačních opatření, např. zvýhodňováním rodin s dětmi při přidělování bytu, prodlužováním mateřské dovolené, poskytováním výhodných novomanželských půjček.
Po roce 1989 se demografické procesy v krátké době připodobnily západoevropskému modelu: prodloužila se naděje dožití (střední délka života při narození), poklesla porodnost, zvýšil se věk při sňatku a věk ženy při prvním porodu. Úhrnná plodnost (počet narozených dětí na jednu ženu) klesla v roce 1996 pod 1,2, zatímco ještě v roce 1990 dosahovala hodnoty 1,89. Teprve v roce 2004 plodnost opět překročila hodnotu 1,2 dítěte na jednu ženu a počet dětí narozených v ČR v jednom roce stoupl nad 100 tisíc. K tomuto zvýšení porodnosti a plodnosti vedl fakt, že děti začala mít početná generace žen narozených v 70. letech. V posledních letech činí úhrnná plodnost 1,7 dětí na jednu ženu. V roce 2020 se v České republice narodilo 110,2 tisíc dětí; průměrný věk matek při narození prvního dítěte se od 90. let kontinuálně zvyšuje a v roce 2020 činil 28,5 let. Od 90. let také výrazně vzrostl podíl dětí narozených mimo manželství (v roce 2020 49 %). Střední délka života (naděje dožití při narození) má dlouhodobě rostoucí trend, v roce 2020 však poprvé v poválečné historii meziročně poklesla vlivem pandemie Covid-19 (75,3 let u mužů a 81,4 let u žen, 2020).
Situace ve školství
Do kapacit škol na úrovni předškolního vzdělávání se promítají významné legislativní změny v posledních letech. S účinností od 1. září 2017 byl zaveden povinný poslední ročník předškolního vzdělávání. Od roku 2018 navíc mají nárok na místo v mateřské škole i tříleté děti. Tyto skutečnosti způsobily nedostatek míst v mateřských školách zejména ve velkých městech a jejich okolí. Kapacita mateřských škol je značně regionálně diferencována. Podle České školní inspekce se nedostatek míst nejvýrazněji projevuje v Praze, Brně a Středočeském kraji, v některých regionech však naopak místa přebývají. Odpovědnost za chybějící místa mají podle zákona v prvé řadě zřizovatelé mateřských škol, což jsou nejčastěji obce a města, resp. městské části.
Nepravidelnost demografického vývoje se odráží v počtu žáků/studentů na jednotlivých vzdělávacích stupních. Tento vývoj vykazuje v dlouhodobých časových řadách výkyvy a může tak způsobovat kapacitní problémy ve školství. Na základních školách počet dětí od roku 2010 stoupá, přičemž v současnosti a v nadcházejících letech bude posilovat segment 2. stupně základních škol, kam se přesunuly početné kohorty žáků z prvního stupně. Pokles porodnosti v 90. letech se posledních letech projevoval hlavně v klesajícím počtu žáků na středních školách. V roce 2018 počet studentů v 1. ročnících středních škol počal poprvé od roku 1990 růst, i když zatím mírně, nárůst by měl podle analýz pokračovat dalších 10 let. Největší segment středního školství tvoří žáci středního odborného vzdělávání s maturitní zkouškou (cca 44 %), přibližně pětina žáků pak studuje v nematuritních oborech vzdělání. Na žáky gymnázií (včetně víceletých) připadá zhruba 30% podíl na celkovém počtu žáků ve středním vzdělávání.
Absolutní počet studentů i nově přijatých v terciárním vzdělávání od roku 2010 viditelně poklesl, rovněž vlivem demografické situace, v posledních letech však dochází k mírnému nárůstu celkového počtu studujících.
Dlouhodobý problém související se stárnutím populace představuje zajištění dostatečného počtu učitelů základních a středních škol, neboť početné skupiny pedagogů se posouvají do vyšších věkových kategorií. V blízké budoucnosti je tak nutné počítat s potřebou nahrazení učitelů odcházejících ze školství po dosažení důchodového věku.
Demografické stárnutí obyvatelstva
Česká republika se stejně jako většina evropských států potýká s demografickým stárnutím obyvatelstva. V roce 2020 tvořila předproduktivní složka populace (0–14 let) 16,1 % všech obyvatel, produktivní složka (15–64 let) 63,8 % a poproduktivní (65 a více let) 20,2 %. Podle prognózy populačního vývoje bude obyvatelstvo stárnout především shora věkové struktury, tzn., že bude přibývat osob ve vyšším věku a podíl produktivní složky se sníží.
K největší početní redukci obyvatel ve věku 15 až 64 let by podle ČSÚ mělo docházet na přelomu 30. a 40. let tohoto století. Na konci roku 2050 by do této věkové kategorie mělo patřit 6 mil. osob, resp. 56 % obyvatel ČR (v roce 2019 to bylo téměř 64,1 %, viz výše). K zastavení poklesu by mělo dojít až na sklonku 50. let.
Kolem roku 2060 bude kulminovat podíl poproduktivní složky obyvatelstva, a to až na 30,5 %. V roce 2053 by mělo na jednu osobu v poproduktivním věku připadat 1,4 osoby v produktivním věku. V dalších letech pokrytých prognózou se tento poměr už snižovat nemá.
Cizinci
Podle Sčítání 2021 tvořili 4,7 % obyvatel cizinci. Mezi nimi byly v populaci zastoupeny nejvyšším podílem osoby se státním občanstvím Ukrajiny (1,4 %), Slovenska (0,9 %) a Vietnamu (0,5 %). Obyvatelé s cizím státním občanstvím ze zemí EU tvořili 1,5 % populace a mimo zemí EU 3,2 % populace. (Údaje zahrnují pouze osoby s jedním státním občanstvím.)
Zdroje dat: webové stránky Českého statistického úřadu, Výroční zpráva České školní inspekce, Prognóza populačního vývoje České republiky na období 2008–2070, Webové stránky Eurostatu
Věková struktura populace – hlavní věkové skupiny
| Populace (v %) | 1995 | 2000 | 2005 | 2010 | 2015 | 2018 | 2020 |
|---|---|---|---|---|---|---|---|
| 0–14 | 18,3 | 16,2 | 14,6 | 14,4 | 15,4 | 15,9 | 16,1 |
| 15–64 | 68,4 | 69,9 | 71,1 | 70,1 | 66,3 | 64,5 | 63,8 |
| 65 a více | 13,3 | 13,9 | 14,2 | 15,5 | 18,3 | 19,6 | 20,29 |
| Celkem | 10 321 344 | 10 232 027 | 10 251 079 | 10 532 770 | 10 578 820 | 10 649 800 | 10 701 777 |
Pozn.: K 31. 12. daného roku.
Zdroj: Český statistický úřad
Věková struktura populace
Zdroj: Český statistický úřad
Vybrané demografické charakteristiky a charakteristiky zaměstnanosti
| 2000 | 2005 | 2010 | 2015 | 2019 | 2020 | |
|---|---|---|---|---|---|---|
| Střední délka života mužů při narození | 71,65 | 72,88 | 74,37 | 75,8 | 76,3 | 75,3 |
| Střední délka života žen při narození | 78,35 | 79,10 | 80,60 | 81,4 | 82,1 | 81,4 |
| Obecná míra nezaměstnanosti (%)1) | 8,8 | 7,9 | 7,3 | 5,0 | 2,0 | 2,6 |
| Míra zaměstnanosti (%)1) | 55,1 | 54,7 | 54,2 | 56,4 | 59,2 | 58,3 |
| Přirozený přírůstek obyvatelstva2) | -1,8 | -0,6 | 1,0 | 0,0 | 0,0 | -1,8 |
| Přírůstek stěhováním2) | -0,6 | 3,5 | 1,5 | 1,5 | 4,1 | 2,5 |
| Celkový přírůstek2) | -1,1 | 3,0 | 2,5 | 1,5 | 4,1 | 0,7 |
1) Obyvatelstvo ve věku 15 let a více. Zdroj: VŠPS (Výběrová šetření pracovních sil).
2) Na 1000 obyvatel.
Zdroj: Český statistický úřad
Jazyky – úřední a menšinové
Úředním jazykem je čeština patřící do skupiny západoslovanských jazyků. Regionální nářečí nemají statut jazyka, okruh osob, které jednotlivými nářečími hovoří, je malý, a proto nářečí není ve škole problémem.
Příslušnost k národnostní menšině a využívání práv s tím spojených jsou dle zákona o právech příslušníků národnostních menšin a o změně některých zákonů věcí svobodné volby občana. Tradičními národnostními menšinami jsou Slováci, Poláci a Němci. Moravané a Slezané mluví česky.
V rámci Sčítání 2021se k české národnosti přihlásilo 83,8 % z těch, kteří otázku na národnost vyplnili, k moravské národnosti pak 5,0 % a k národnosti slezské 0,2 %. Z dalších národností byla nejčastěji deklarována národnost slovenská (1,3 %), ukrajinská (1,1 %) a vietnamská (0,4 %). (Vyplnění otázky na národnost bylo dobrovolné, bez vyplnění ji nechalo 31,6 % osob, při sčítání v roce 2011 to bylo 25,3; údaje zahrnují pouze osoby s jednou uvedenou národností.)
Informace o vzdělávání národnostních menšin jsou uvedeny v části Podpůrná opatření pro žáky předškolního a školního vzdělávání v kapitole 12.
Náboženství
Stát je konfesně neutrální, oficiální náboženství tedy neexistuje. Svoboda vyznání je zaručena listinou základních práv a svobod a každý má právo projevovat své náboženství nebo víru.
Religiozita obyvatelstva, která je tradičně nízká, po krátkém období rozmachu po roce 1989 dále klesla. V rámci Sčítání 2021 v odpovědi na náboženskou víru deklarovalo 18,7 % z těch, kteří otázku vyplnili, že jsou věřící a hlásí se k církvi nebo náboženské společnosti. Odpověď bez náboženské víry tvořila více než dvě třetiny (68,3 %) odpovědí. Necelá desetina obyvatel (9 %) uvedla, že jsou věřící, ale nehlásí se k žádné církvi ani náboženské společnosti. Vyplnění otázky na náboženskou víru bylo dobrovolné, nevyplněnou ji nechalo 30,1 % osob (při sčítání v roce 2011 to bylo 44,7 %).
V důsledku historického vývoje (reformační hnutí počátkem 15. stol., silná protireformace spojená s příchodem Habsburků a rekatolizace českých zemí po r. 1627) je nejsilněji zastoupena církev římskokatolická (54 % z počtu věřících podle výsledků Sčítání 2021). Českobratrská církev evangelická a československá církev husitská jsou další dvě nejvýznamnější církve. V lednu 2022 bylo v rejstříku církví a náboženských společností celkem registrováno 44 církví a náboženských společností (podmínkou registrace církve je dle zákona o církvích a náboženských společnostech 300 dospělých věřících).
Škola se teprve po roce 1989 otevřela náboženským vlivům jak obsahově (znovuzavedení možnosti vyučovat náboženství, návrat informací o církvích do obsahu historického a občansko-výchovného vzdělávání), tak organizačně (zakládání církevních škol, zrušení kvantitativních omezení teologického studia). Podmínky vyučování náboženství na veřejných školách stanoví školský zákon.