Terciární vzdělávání se uskutečňuje ve dvou hlavních druzích institucí:
Vysokoškolské vzdělávání (bakalářské, magisterské a doktorské studijní programy) je poskytováno vysokými školami podle vysokoškolského zákona.
Vyšší odborné vzdělávání je zajišťováno vyššími odbornými školami podle školského zákona.
Vzhledem k odlišnému charakteru institucí jsou vyšší odborné školy a školy vysoké uvedeny samostatně.
Za terciární vzdělávání se považují také poslední dva ročníky vzdělávání v konzervatoři, které je popsáno v kapitole 6 Vyšší sekundární vzdělávání a postsekundární neterciární vzdělávání.
Vysoké školy
Vysoké školy mohou být z hlediska zřizovatele:
veřejné, zřizované zákonem
soukromé, působící na základě státního souhlasu
státní (pouze vysoké školy vojenské a policejní), zřizované zákonem a řízené příslušnými ministerstvy
Ve studii o terciárním vzdělávání je uvedeno: „Veřejné vysoké školy jsou ustaveny zákonem a mají statut právnické osoby. Jsou samosprávnými organizacemi a vlastní majetek, který jim byl předán státem. Státní vysoké školy jsou též zřízeny zákonem, avšak příslušná ministerstva je řídí jako organizační složku státu. Vznik soukromých vysokých škol byl umožněn zákonem o vysokých školách z roku 1998. Ke zřízení je třeba, aby právní subjekt, který soukromou vysokou školu zřizuje, obdržel od Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy státní souhlas. Podmínky jeho udělení jsou přesně stanoveny zákonem. Veřejné a státní vysoké školy jsou financovány ze státního rozpočtu, soukromé vysoké školy získávají prostředky z jiných zdrojů. Dotaci od ministerstva školství mohou získat pouze v případě, že působí jako veřejně prospěšná právnická osoba (dříve obecně prospěšná společnost).“
Studijní program podléhá akreditaci, kterou uděluje Národní akreditační úřad pro vysoké školství (Akreditační úřad), nebo jej schvaluje ve svém vnitřním procesu vysoká škola sama, a to v případě, že získá institucionální akreditaci pro příslušnou oblast / příslušné oblasti vzdělávání. Studijní programy schválené vysokou školou jsou podle zákona o vysokých školách považovány za akreditované.
Podle typu poskytovaných studijních programů vysokoškolský zákon rozlišuje:
vysoké školy univerzitní
vysoké školy neuniverzitní
Typ vysoké školy je uveden v jejím statutu v souladu se stanoviskem Akreditačního úřadu, resp. dřívější Akreditační komise.
Vysoké školy univerzitní
Vysoká škola univerzitní může uskutečňovat všechny tři typy studijních programů a v souvislosti s tím vědeckou, výzkumnou, vývojovou, uměleckou nebo další tvůrčí činnost. Pouze univerzitní vysoké školy mohou ve svém názvu mít označení „univerzita“, případně odvozené tvary.
Univerzitní veřejná vysoká škola se může členit na:
fakulty
vysokoškolské ústavy
jiná pracoviště pro vzdělávací a vědeckou, výzkumnou, vývojovou, uměleckou nebo další tvůrčí činnost nebo pro poskytování informačních služeb
účelová zařízení pro kulturní a sportovní činnost, pro ubytování a stravování zejména členů akademické obce nebo k zajišťování provozu školy
Podrobněji viz Institucionální správa a řízení ve vysokém školství v kapitole 2.
Téměř všechny veřejné vysoké školy (s výjimkou dvou) jsou univerzitního typu. Většina uskutečňuje studijní programy z více oblastí vzdělávání, na jejich fakultách probíhá badatelská činnost v různých vědních oblastech.
Také obě státní vysoké školy, Univerzita obrany i Policejní akademie, jsou univerzitní. Státní vojenské vysoké školy a Policejní akademie se obsahově i organizačně transformovaly v souvislosti s přijetím České republiky do NATO v roce 1999 a s nadnárodními závazky vůči Interpolu. Od 1. září 2004 byly tři původní vojenské školy sloučeny v jednu instituci – Univerzitu obrany, její zřízení upravuje zákon.
Vysokými školami univerzitního typu jsou i tři soukromé instituce: Univerzita Jana Ámose Komenského Praha, Metropolitní univerzita Praha, o. p. s. a Vysoká škola finanční a správní, o. p. s.
Vysoké školy neuniverzitní
Neuniverzitní vysoká škola uskutečňuje převážně bakalářské studijní programy a v souvislosti s tím výzkumnou, vývojovou, uměleckou nebo další tvůrčí činnost. Může uskutečňovat programy magisterské, získá-li na ně akreditaci, nemůže uskutečňovat doktorské studijní programy. Nečlení se na fakulty. Podmínky pro přijetí, studijní programy, cíle a obsah vzdělávání, jeho metody, hodnocení a certifikace jsou upraveny shodně jako pro vysoké školy univerzitní.
K vysokým školám neuniverzitním náleží dvě veřejné vysoké školy vzniklé transformací dřívějších vyšších odborných škol – Vysoká škola polytechnická v Jihlavě a Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích.
Soukromé vysoké školy vznikly všechny jako neuniverzitní, pouze tři z nich se později staly univerzitami (viz výše).
Vyšší odborné školy
Z hlediska zřizovatele mohou být vyšší odborné školy:
veřejné (původně zřizované státem, po reformě veřejné správy od r. 2001 kraji)
soukromé nebo církevní
státní (zřizované Ministerstvem vnitra ČR a Ministerstvem obrany ČR)
Podmínkou výkonu činnosti škol všech zřizovatelů je zápis do školského rejstříku. Vzdělávání se uskutečňuje podle akreditovaných vzdělávacích programů. Akreditaci uděluje Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy na základě stanoviska Akreditační komise pro vyšší odborné vzdělávání.
Vyšší odborné školy vznikaly většinou při středních odborných školách a obvykle s nimi tvoří jeden právní subjekt. Samostatně působí nejvýše čtvrtina z celkového počtu vyšších odborných škol. (Zdroj: Statistická ročenka školství. Výkonové ukazatele.)