Přehled

Péče o děti raného věku je zajišťována dětskými skupinami a zařízeními pro péči o děti do tří let, která spadají do gesce Ministerstva práce a sociálních věcí, resp. Ministerstva průmyslu a obchodu.

Vzdělávací soustava České republiky zahrnuje:

• mateřské školy

• základní školy

• střední školy

• konzervatoře

• vyšší odborné školy

• jazykové školy s právem státní jazykové zkoušky

• základní umělecké školy

• školská zařízení

• vysoké školy

Povinnost vzdělávání začíná v 5 letech, a to jako povinné předškolní vzdělávání. Obvykle v 6 letech následuje povinná školní docházka, která trvá 9 let. Většina populace se účastní vzdělávání před i po tomto období.

Školy od mateřských po vyšší odborné se řídí školským zákonem, který platí i pro základní umělecké školy, jazykové školy a školská zařízení. Vysoké školy podléhají zákonu o vysokých školách.

České nižší školství bylo organizováno jako systém z historického hlediska velmi časně, od druhé poloviny 18. století. Bylo silně centralizované, rozhodující úlohu měl stát a tento stav v různé podobě přetrvával i v následujících obdobích. Od r. 1990 prochází organizace školského systému četnými a hlubokými změnami, jejichž obsahem je decentralizace, deetatizace a diverzifikace systému. Decentralizace zejména středního a vyššího odborného regionálního školství proběhla v mimořádně krátké době dvou let (2001–2003). Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy si podrželo především koncepční kompetence, zatímco zřizovatelské a běžné správní kompetence mají kraje a obce.

Školství vysoké se rozvíjelo již od 14. století a bylo vždy organizováno a spravováno odlišně od zbytku školské soustavy. Veřejné vysoké školy jsou zřizovány zákonem a mají vysokou míru autonomie. Ministerstvo školství přiděluje školám finanční prostředky a plní kontrolní funkci. Akreditaci studijních programů, resp. institucionální akreditace uděluje od roku 2016 Národní akreditační úřad pro vysoké školství.

Vzdělávání dospělých je realizováno školami, vysokými školami i dalšími institucemi (např. resortními vzdělávacími institucemi, kulturními institucemi, soukromými vzdělávacími subjekty atd.).

Soukromé a v menší míře církevní školy se uplatňují na všech vzdělávacích úrovních. V oblasti vzdělávacích programů či materiálního a personálního zajištění vzdělávání pro ně platí stejná pravidla jako pro školy veřejné, odlišné podmínky mají zejména ve věcech organizačních a finančních.