Nestrukturované magisterské programy

Již zákon o vysokých školách z roku 1998 zavedl třístupňovou strukturu vysokoškolského vzdělávání (bakalářský, magisterský a doktorský studijní program). Novelou zákona z roku 2001 byla urychlena její implementace a od 1. 1. 2004 již nemohli být studenti prvých ročníků přijímáni do tradičních dlouhých magisterských programů, dobíhala pouze doba jejich akreditace. Nestrukturované magisterské programy byly postupně nahrazeny bakalářským (ISCED 645) a navazujícím magisterským programem (ISCED 747).

V případech, kdy to vyžaduje charakter studijního programu, však nemusí magisterský studijní program navazovat na bakalářský (ISCED 746), v tomto případě je standardní doba studia 4–6 let. Zpravidla jde o programy 5leté (300 ECTS kreditů), v případě studia všeobecného lékařství, veterinárního lékařství a hygiena a některých výtvarných oborů o programy 6leté (360 ECTS kreditů). V těchto studijních programech studuje okolo 11 % z celkového počtu studentů bakalářských a magisterských programů. Jsou to programy:

• všeobecné lékařství, zubní lékařství, veterinární lékařství a hygiena, farmacie

• práva a právních vědy

• některé teologické obory

• některé umělecké obory

• logopedie

• příprava učitelů pro první stupeň

Pro přijímání studentů platí totožná pravidla jako pro bakalářské studijní programy. V případě uměleckých oborů a v případě studia učitelství pro první stupeň základní školy někdy bývají součástí přijímacího řízení i talentové zkoušky.

Průchodnost studiem, ukončování studia, výukové metody apod. u nestrukturovaných magisterských programů jsou stejné jako v navazujících magisterských programech.

Studium se řádně ukončuje státní závěrečnou zkouškou, jejíž součástí je obhajoba diplomové práce. Studijní programy v oblasti všeobecného lékařství a zubního lékařství a veterinárního lékařství a veterinární hygieny se řádně ukončují státní rigorózní zkouškou. Vnitřní předpisy vysokých škol určují maximální délku studia (např. na Karlově univerzitě je to standardní doba studia prodloužená o 5 let). Dokladem o ukončení studia a o získání příslušného akademického titulu je vysokoškolský diplom a dodatek k diplomu. Dosažené vzdělání se považuje za úroveň ISCED 746.

Akademické tituly jsou shodné jako v případě navazujícího magisterského programu, v tabulce jsou uvedeny tři další tituly, které je možno získat v oblasti všeobecného lékařství, zubního lékařství a veterinárního lékařství a veterinární hygieny, a to v nestrukturovaných programech.

Přehled akademických titulů v nestrukturovaných (dlouhých) magisterských studijních programech

Pozn.: Akademické tituly se uvádějí před jménem.

1) Absolventům bakalářských a magisterských studijních programů v oblasti umění, kteří byli přijati, aniž dosáhli středního vzdělání s maturitní zkouškou, se akademický titul uděluje až po dosažení středního vzdělání s maturitní zkouškou nebo vyššího odborného vzdělání v konzervatoři.

Absolventi nestrukturovaných (dlouhých) magisterských programů, stejně jako absolventi ostatních magisterských programů mohou být přijati ke studiu v doktorském studijním programu (jehož absolventi získávají titul Ph.D.). Kromě toho mají absolventi, kteří již získali akademický titul magistr (Mgr.), obdobně jako absolventi strukturovaných magisterských programů možnost vykonat státní rigorózní zkoušku a získat akademický titul (JUDr., PhDr., RNDr., PharmDr., ThDr., ThLic.).

Vyšší odborné vzdělávání

Vyšší odborné vzdělávání se uskutečňuje na vyšších odborných školách.

Vzdělávání ve vyšší odborné škole (ISCED 655) řadíme k terciárnímu vzdělávání. Je upraveno školským zákonem. Vyšší odborné školy (VOŠ) vznikly s cílem poskytovat profesně orientované neuniverzitní terciární vzdělávání, nicméně od svého počátku se potýkají s nevyjasněným posláním, postavením a vazbami v rámci vzdělávacího systému a následně pak i s charakteristikami (např. délka studia), které je staví v evropském kontextu do specifické situace. Národní kvalifikační rámec terciárního vzdělávání České republiky uvádí, že vzdělávací programy vyššího odborného vzdělávání nenaplňují znaky programu krátkého cyklu, takže je nelze přiřadit do této kategorie, a že absolvování vzdělávacího programu vyššího odborného vzdělávání podle platných právních předpisů neopravňuje k přijetí do studijních programů druhého cyklu a z tohoto důvodu jim nelze přiznat ani postavení studijních programů prvního cyklu. Pokus vymezit v rámci reformy terciárního vzdělávání lépe roli a postavení různých proudů ve vyšším odborném vzdělávání se dosud nepodařilo dotáhnout do konce a sektor tak – přes přínos pro studenty a absolventy – čeká na vyjasnění potenciálu svého dalšího rozvoje.

Vyššímu odbornému vzdělávání je blízké vzdělávání v posledních dvou ročnících konzervatoře. Absolventi zpravidla dosahují stupně vzdělání „vyšší odborné vzdělání v konzervatoři“ a podobně jako na vyšších odborných školách titul „diplomovaný specialista“ (DiS.). Z mezinárodního hlediska je však toto vzdělávání řazeno na úroveň programů krátkého cyklu (ISCED 554). Vzhledem k tomu, že první 4 (resp. 6) ročníky odpovídají sekundární vzdělávací úrovni, je vzdělávání v konzervatoři popsáno v kapitole 6 Vyšší sekundární vzdělávání a postsekundární neterciární vzdělávání.

Studijní obory

Soustavu oborů vzdělání ve vyšším odborném vzdělávání stanoví vláda nařízení vlády o soustavě oborů vzdělání v základním, středním a vyšším odborném vzdělávání po projednání s příslušnými ústředními odborovými orgány, příslušnými organizacemi zaměstnavatelů s celostátní působností a kraji. V nařízení vlády z roku 2004 byla stanovena nová soustava oborů pro základní, střední a vyšší odborné vzdělávání a jejich návaznost na učební a studijní obory podle předchozích právních předpisů. Obory, které uskutečňuje, musí mít vyšší odborná škola zapsány ve školském rejstříku.

Jak stanoví školský zákon, délka vyššího odborného vzdělání v denní formě je tři roky včetně odborné praxe, u zdravotnických oborů až tři a půl roku. Vzdělávání se uskutečňuje podle akreditovaných vzdělávacích programů. Akreditaci uděluje Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy na základě stanoviska Akreditační komise pro vyšší odborné vzdělávání.

Požadavky na přijetí

Základní podmínkou pro přijetí do vyššího odborného vzdělávání je střední vzdělání s maturitní zkouškou (ISCED 344 či 354), doložené vysvědčením o maturitní zkoušce.

Požadavky na přijetí jsou upraveny školským zákonem. Přijetí je podmíněno výsledkem přijímacího řízení. Ředitel školy zveřejní v nejméně dvouměsíčním předstihu lhůtu pro podání přihlášky ke vzdělávání, doklady, které jsou její součástí, termíny konání přijímacího řízení a kritéria jeho hodnocení. Pro první kolo přijímacího řízení podává uchazeč přihlášku ke vzdělávání ve vyšší odborné škole řediteli školy do 31. května. Termín posledního kola přijímacího řízení vyhlásí ředitel školy tak, aby přijímací řízení bylo ukončeno do posledního pracovního dne měsíce října.

V rámci přijímacího řízení může ředitel rozhodnout o konání přijímací zkoušky. V případě jejího konání se pro první kolo přijímacího řízení stanoví termín nejdříve 1. června. Její obsah a formu stanoví v souladu s učebními dokumenty, které poskytují střední vzdělání s maturitní zkouškou. Přijímací zkouška se obvykle skládá z části písemné a z přijímacího pohovoru. Na některých školách jsou součástí přijímacích zkoušek též zkoušky talentové (především umělecké a pedagogické obory).

Rozhodnutí o přijetí nebo nepřijetí žáka nebo uchazeče ke studiu zveřejní ředitel školy prostřednictvím seznamu přijatých uchazečů do sedmi dnů po termínu konání přijímací zkoušky nebo po stanovení výsledků přijímacího řízení, pokud se zkouška nekoná. V případě nepřijetí musí uchazeč podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení rozhodnutí ředitele školy o jeho nepřijetí k vyššímu odbornému vzdělávání.

Studentem vyšší odborné školy se uchazeč stává dnem zápisu ke vzdělávání, lhůtu stanoví vyšší odborná škola, nejpozdější datum zápisu je 31. říjen.

Školský zákon umožňuje řediteli školy přijímat uchazeče přímo do vyšších ročníků, pokud jejich vzdělání prokazují doklady o předchozím vzdělání, případně prokáže-li uchazeč dodatečně i dostatečnou úroveň znalostí. Uznávání předchozího vzdělávání není ale nijak více systematicky upraveno a podle dikce zákona se týká především formálního, v omezených případech neformálního vzdělávání.

O počtu přijímaných žáků rozhoduje ředitel školy v rámci kapacity školy stanovené při zařazování školy do školského rejstříku a v souladu s dlouhodobými záměry jednotlivých krajů. Studium není ze zákona vymezeno věkovou hranicí.

Za vzdělávání mohou vyšší odborné školy vybírat poplatky.

Obsah vzdělávání

Vyšší odborné vzdělávání v každém oboru vzdělání v jednotlivé vyšší odborné škole se uskutečňuje podle vzdělávací programu, který podléhá akreditaci. Obsah vzdělávacího programu vychází ze školského zákona a vyhlášky o vyšším odborném vzdělávání.

Vzdělávací program stanoví zejména:

• konkrétní cíle

• formy a délku vzdělávání

• obsah vzdělávání a jeho organizační uspořádání

• profil absolventa vzdělávacího programu

• vyučovací jazyk

• podmínky průběhu a ukončování vzdělávání

• podmínky pro vzdělávání studentů se speciálními vzdělávacími potřebami

• podmínky odborného zabezpečení výuky, podmínky bezpečnosti práce a ochrany zdraví a podmínky zdravotní způsobilosti uchazeče ke vzdělávání

Výuka alespoň některých modulů/předmětů v cizím jazyce nebývá častá, což může být dáno též slabším zapojením vyšších odborných škol do mezinárodní mobility na evropské úrovni. V programu Erasmus+ vysokoškolského vzdělávání je limitována i velmi omezeným přístupem k odpovídajícím prostředkům. Podmínkou pro zapojení do této mobility je udělení tzv. Erasmus University Charter.

Vyučovací metody

Jak stanoví školský zákon, vyšší odborné vzdělávání obsahuje teoretickou a praktickou přípravu. Podrobnosti uvádí vyhláška o vyšším odborném vzdělávání.

Teoretické příprava se uskutečňuje v souladu s akreditovaným vzdělávacím programem formou:

• přednášek

• seminářů

• konzultací

• cvičení

• exkurzí

Přednášky a cvičení se realizují ve škole.

Praktická příprava se uskutečňuje formou:

• praktického vyučování ve škole

• odborné praxe na pracovištích

Počet studentů ve studijní skupině při zahájení studia v prvním ročníku se pohybuje od minima 10 do maxima 40 (u uměleckých oborů může být minimum 6 studentů). V souladu s akreditovaným vzdělávacím programem lze na výuku některých předmětů dělit studijní skupiny na podskupiny nebo studijní skupiny a podskupiny spojovat.

Výběr učebních pomůcek a vybavenost vyšších odborných škol jsou zcela v jejich kompetenci.

Výrazným prvkem podporujícím zaměstnatelnost a uplatnitelnost absolventů vyššího odborného studia je odborná praxe, koncipovaná často jako souvislá, několikaměsíční či přinejmenším několikatýdenní. Zdravotnické školy rozkládají časovou dotaci pro získávání praktických zkušeností v nemocnicích (danou v mnoha zdravotnických oborech mezinárodními standardy) kromě souvislého bloku i do pravidelných týdenních praxí.

Postup studentů

Postup studentů ve vyšším odborném vzdělávání stanoví školský zákon a vyhláška o vyšším odborném vzdělávání. 

Do vyššího ročníku postoupí student, který úspěšně splnil podmínky stanovené akreditovaným vzdělávacím programem pro příslušný ročník. Přes mnohé diskuse a deklarace se ukazuje, že většina vyšších odborných škol nepřistoupila k zavedení kreditového systému, který často nemá v omezeném počtu studentů reálné využití. Svoji roli hraje i legislativní omezení či jeho vnímání.

Zkoušky je možné opakovat dvakrát. V případě druhé opravné zkoušky se použije vždy forma komisionální zkoušky, kterou lze dále použít v případě pochybnosti o správnosti hodnocení, v případě konání rozdílové zkoušky a v případech, kdy to stanoví akreditovaný vzdělávací program. Její termín stanoví a komisi jmenuje ředitel školy.

V průběhu vyššího odborného vzdělávání se studentovi umožňuje přestup do jiné vyšší odborné školy, změna oboru vzdělání, přerušení vzdělávání, opakování ročníku a uznání předchozího vzdělání, a to na základě písemné žádosti studenta.

Ředitel školy může studentovi přerušit vzdělávání, a to na dobu nejvýše 2 let. Po dobu přerušení vzdělávání student není studentem této vyšší odborné školy. Po uplynutí doby přerušení vzdělávání pokračuje student v tom ročníku, ve kterém bylo vzdělávání přerušeno. Se souhlasem ředitele školy může student pokračovat ve vyšším ročníku, prokáže-li odpovídající znalosti a praktické dovednosti a způsob jejich získání.

Vyšší odborné vzdělání lze nabýt různými formami studia, které jsou rovnocenné.

Novelou zákona o vysokých školách z roku 2004 byl usnadněn přechod z vyšších odborných škol na školy vysoké. Při přijímání na vysoké školy může škola stanovit odlišné podmínky pro přijetí uchazečů, kteří absolvovali akreditovaný vzdělávací program nebo jeho část na vyšší odborné škole nebo tento program studují. V takových případech studenti nemusejí studovat celý bakalářský program od začátku.

Zaměstnatelnost

Ve školském zákoně se pro jeden z cílů vyššího odborného vzdělávání uvádí: "Vyšší odborné vzdělávání rozvíjí a prohlubuje znalosti a dovednosti studenta získané ve středním vzdělávání a poskytuje všeobecné a odborné vzdělání a praktickou přípravu pro výkon náročných činností." Důležitou součástí studia je tudíž její praktická část.

Žádosti o akreditaci vzdělávacího programu musí obsahovat návrh vzdělávacího programu. V dokumentu ministerstva Formální rámec pro posuzování vzdělávacích programů vyššího odborného vzdělávání je uvedeno, že tento návrh musí mimo jiné zahrnovat „obsah předmětů včetně odborné praxe, návrh fyzických nebo právnických osob, na jejichž pracovištích se bude odborná praxe konat“. Ačkoli rozsah povinné odborné praxe není stanoven, Akreditační komise pro vyšší odborné vzdělávání posuzuje rozsah praxe s ohledem na školou povinně vypracovaný profil absolventa. Výjimku tvoří zdravotnické obory vzdělání, u kterých je stanoven povinný rozsah odborné praxe podle vyhlášky, kterou se stanoví minimální požadavky na studijní programy k získání odborné způsobilosti k výkonu nelékařského zdravotnického povolání. Akreditaci zdravotnických programů uskutečňovaných na vyšších odborných školách rovněž předchází souhlas Ministerstva zdravotnictví.

Neexistuje žádný formální požadavek na začlenění zaměstnavatelů do vyššího odborného vzdělávání. Ve školském zákoně je ale uvedeno, že členem zkušební komise, která se sestavuje pro vykonání závěrečné zkoušky – absolutoria, může být odborník z praxe.

Míra nezaměstnanosti absolventů vyššího odborného vzdělání činila v dubnu 2020 3,4 %. Ve srovnání s rokem 2019 došlo k meziročnímu nárůstu v míře nezaměstnanosti o 1,5 p. b. Tato kategorie vzdělání je však poměrně náchylná k výkyvům v míře nezaměstnanosti z důvodu nižšího zastoupení absolventů v rámci jednotlivých skupin oborů. (Zdroj: https://www.infoabsolvent.cz/Temata/ClanekAbsolventi/5-1-04/Nezamestnanost-absolventu/12.)

Hodnocení studentů

Podmínky hodnocení studentů ve vyšším odborném vzdělávání stanoví školský zákon a vyhláška o vyšším odborném vzdělávání.

Studenti jsou hodnoceni vždy za příslušné období. Předměty či učivo, z nichž student koná zkoušku, stanoví akreditovaný vzdělávací program.

Formy hodnocení:

• průběžné hodnocení

• zápočet

• klasifikovaný zápočet

• zkouška

Průběžné hodnocení se může uskutečňovat v seminářích, ve cvičeních, v praktickém vyučování, v odborné praxi a při exkursích. Provádí se formou kontrolních otázek, zadáváním písemných prací, testy, samostatnými úkoly, semestrálními pracemi. Výsledky průběžného hodnocení mohou být zohledněny při zkoušce.

Zápočet se uděluje za splnění požadavků, které pro jeho získání určuje program předmětu. Ve výkazu o studiu se jeho udělení zapisuje slovem započteno.

Klasifikovaný zápočet nebo zkouška

Při klasifikovaném zápočtu je výkon studenta navíc klasifikován. Klasifikovaný zápočet nebo zkouška mohou mít formu:

• ústní

• písemnou

• praktickou

• kombinovanou

Výsledky jsou hodnoceny známkami:

• výborně

• velmi dobře

• dobře

• nevyhověl/a

Výsledek klasifikovaného zápočtu a zkoušky zapíše zkoušející slovy do výkazu o studiu.

Hodnocení a klasifikaci provádí v každém předmětu vyučující, u absolutoria zkušební komise.

Některé vyšší odborné školy využívají i systém udělování kreditů, který slouží k vyjádření pomyslné studijní zátěže studenta.

Certifikace

Podmínky ukončování vyššího odborného vzdělávání stanoví školský zákon a vyhláška o vyšším odborném vzdělávání.

Studium se ukončuje absolutoriem. Dokladem o vyšším odborném vzdělání je vysvědčení o absolutoriu a diplom absolventa vyšší odborné školy. Součástí dokladů vydaných podle nové vyhlášky o některých dokladech o vzdělávání je nově i údaj o úrovni Evropského rámce kvalifikací (EQF). Označení absolventa vyšší odborné školy, které se uvádí za jménem, je "diplomovaný specialista" (zkratka DiS.). Podmínkou pro absolutorium je úspěšné ukončení posledního ročníku vzdělávání.

Obsah absolutoria

Absolutorium je odborná zkouška, která se skládá z:

• zkoušky z odborných předmětů

• zkoušky z cizího jazyka

• obhajoby absolventské práce

Zkouška z odborných předmětů se může skládat nejvýše z 3 odborných předmětů. Součástí obhajoby může být ověření praktických dovedností. Součástí návrhu vzdělávacího programu předkládaného k akreditaci je označení předmětů, které budou součástí absolutoria.

Termíny zkoušek

Ředitel vyhlašuje nejméně jeden řádný termín absolutoria ve školním roce. Opravnou zkoušku nebo opravnou obhajobu absolventské práce je možné konat nejvýše dvakrát, a to v termínu stanoveném zkušební komisí. Pokud student omluví svoji nepřítomnost při řádném termínu zkoušky, má nárok na konání zkoušky v náhradním termínu, který stanoví ředitel školy.

Zkušební komise

Absolutorium se koná veřejně s výjimkou jednání zkušební komise o hodnocení studentů. Praktické zkoušky jsou neveřejné v případech, kdy je to nutné (bezpečnost práce, zdravotnické obory – ochrana soukromí pacienta). Koná se před zkušební komisí, jejíž předseda je jmenován krajským úřadem, ostatní členové pak ředitelem školy. Stálými členy jsou předseda, místopředseda a vedoucí učitel studijní skupiny. Dalšími členy jsou učitel příslušného předmětu, přísedící, který vyučuje daný předmět, vedoucí absolventské práce a oponent.

Hodnocení

Klasifikace zkoušek při absolutoriu je čtyřstupňová:

• výborně

• velmi dobře

• dobře

• nevyhověl

Celkové hodnocení absolutoria se provádí na třístupňové škále:

• prospěl s vyznamenáním

• prospěl

• neprospěl

Do celkového hodnocení se započítává klasifikace zkoušky z odborných předmětů, zkoušky z cizího jazyka a obhajoby absolventské práce. Absolventská práce může být zpracována a obhajována společně několika studenty. Hodnoceni jsou ale jednotlivě. Celkové hodnocení absolutoria včetně hodnocení jeho jednotlivých zkoušek oznámí studentovi zkušební komise v den, ve kterém student konal absolutorium.

Organizační varianty

Dle školského zákona, vyšší odborné vzdělávání se uskutečňuje v těchto formách vzdělávání:

• denní

• večerní

• dálková

• distanční

• kombinovaná forma vzdělávání

Vzdělání dosažené ve všech formách vzdělávání je rovnocenné. Délka dálkového, večerního, distančního nebo kombinovaného vzdělávání je nejvýše o 1 rok delší než doba vzdělávání v denní formě. Blíže viz Vzdělávání organizované školami v kapitole 8.

Vyšší odborné školy mohou spolupracovat s vysokými školami.