Samostatné školy pro žáky s určitým druhem znevýhodnění

Žáci (děti, studenti) se speciálními vzdělávacími potřebami se prioritně vzdělávají ve školách hlavního proudu s využitím podpůrných opatření. Explicitně je školským zákonem stanoveno plnění povinné školní docházky všech žáků ve spádové škole, tj. ve škole hlavního vzdělávacího proudu místně příslušné bydlišti žáka, pokud rodiče nezvolili pro své dítě školu jinou.

Školský zákon umožňuje (v § 16, odst. 9) zřizovat samostatné školy nebo třídy (oddělení, studijní skupiny) pro žáky s mentálním, se zrakovým, se sluchovým či s tělesným postižením, se závažnými vývojovými poruchami učení (např. dyslexie, dyskalkulie) nebo chování (např. ADD, ADHD), se závažnými vadami řeči, se souběžným postižením více vadami a s autismem.

Oddělené vzdělávání se v souladu s kodifikací školského zákona umožňuje pouze těm žákům, u kterých školské poradenské zařízení shledalo, že k naplnění jejich vzdělávacích potřeb a k naplnění jejich práva na vzdělávání nepostačují podpůrná opatření poskytovaná v inkluzívních podmínkách. K přijetí žáka je nutné doporučení školského poradenského zařízení a písemná žádost zákonného zástupce žáka/zletilého žáka a jeho informovaný souhlas s tímto typem vzdělávání a soulad tohoto kroku s nejlepším zájmem žáka. Oddělené vzdělávání se uskutečňuje rovněž i s využitím některých podpůrných opatření.

Školy samostatně zřízené pro žáky s jednotlivými druhy znevýhodnění uvedenými v § 16, odst. 9 školského zákona se aktivně zapojují do vývoje a ověřování nových pedagogických metod a postupů, spolupracují na přípravě pedagogických dokumentů a učebních materiálů, poskytují poradenskou podporu školám hlavního proudu vzdělávání a zapojují se do programů dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků. Stávají se metodickými a zdrojovými centry (resource centres).

Oddělené předškolní vzdělávání může probíhat v mateřské škole samostatně zřízené pro děti s určitým druhem znevýhodnění uvedeným v § 16, odst. 9 školského zákona a v případě dětí se středně těžkým a těžkým mentálním postižením, se souběžným postižením více vadami nebo s autismem také v přípravném stupni základní školy speciální. Při běžných základních školách mohou být zřízeny přípravné třídy, určené dětem v posledním roce před zahájením povinné školní docházky, přednostně dětem s odkladem, u kterých je předpoklad, že toto vzdělávání vyrovná jejich vývoj.

Na úrovni základního vzdělávání je možnost vzdělávat se v základních školách samostatně zřízených pro žáky s různými druhy znevýhodnění uvedenými v § 16, odst. 9 školského zákona. Konkrétní typy zákon nerozlišuje. Ve škole, třídě, oddělení nebo studijní skupině zřízené pro žáky s mentálním postižením se nesmějí vzdělávat žáci bez mentálního postižení. Žáci se středně těžkým a těžkým mentálním postižením, se souběžným postižením více vadami a s autismem se mohou vzdělávat v základní škole speciální.

Na středních školách je pro žáky s druhem znevýhodnění uvedeným v § 16, odst. 9 školského zákona dostupná řada oborů s všeobecným i odborným zaměřením. Pro některé obory jsou již na celostátní úrovni upraveny rámcové vzdělávací programy (zejména pro žáky s mentálním postižením), někdy jsou podmínky přizpůsobeny až ve školních vzdělávacích programech. Existují školy zřízené jen pro tyto žáky i školy, které realizují běžné i adaptované obory.

Konzervatoře, které realizují sekundární a terciární umělecké vzdělávání, a vyšší odborné školy, které odpovídají terciární úrovni, mohou též být samostatně zřízeny pro žáky/studenty s druhem znevýhodnění uvedeným v § 16, odst. 9 školského zákona, v praxi takové školy však neexistují a všichni žáci/studenti se speciálními vzdělávacími potřebami se vzdělávají výhradně v běžných školách.

Z organizačních důvodů se ke školám samostatně zřízeným pro žáky se speciálními vzdělávacími potřebami řadí i školy při zdravotnických zařízeních, určené pro děti/žáky nemocné, kteří jsou umístěni v daném zdravotnickém zařízení a kteří se v těchto školách vzdělávají, pokud to jejich zdravotní stav umožňuje. K zařazení do této školy se vyžaduje doporučení ošetřujícího lékaře a souhlas zákonného zástupce dítěte. Doporučení podpůrných opatření je v kompetenci školského poradenského zařízení. V roce 2021/22 fungovalo 52 mateřských a 66 základních škol při zdravotnických zařízeních.

Institucionální výchova

Do resortu školství spadá také institucionální výchova určená pro děti a mladé lidi, kteří z různých důvodů nemohou být vychováváni v biologické či náhradní rodině a kterým byla tato výchova soudem nařízena. Institucionální výchovu vykonávají školská zařízení pro výkon ústavní výchovy a ochranné výchovy, a to na základě zákona o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních. Děti navštěvují školy, které nejsou součástí zařízení. Pouze ve vymezených případech se děti vzdělávají ve školách zřízených při těchto zařízeních.

Ústavní výchovu nařizuje soud v souladu s občanským zákoníkem v případě, že výchova dítěte nebo jeho tělesný, rozumový či duševní stav, anebo jeho řádný vývoj vážně ohroženy nebo narušeny jsou vážně ohroženy nebo vážně narušeny do té míry, že je to v rozporu se zájmem dítěte, anebo jsou-li tu vážné důvody, pro které rodiče dítěte nemohou jeho výchovu zabezpečit, zejména tehdy, kdy dříve učiněná opatření nevedla k nápravě. Soud přitom vždy zvažuje, zda není na místě dát přednost svěření dítěte do péče fyzické osoby.

Ochrannou výchovu ukládá soud v souladu se zákonem o soudnictví ve věcech mládeže v případě, že se dítě (do 15 let) nebo mladistvý (15–18 let) dopustili protiprávní činnosti a nedostatek řádné výchovy, který k provinění vedl, nelze odstranit jiným způsobem.

Školská zařízení pro výkon ústavní výchovy nebo ochranné výchovy jsou:

• dětské domovy – pro děti od 3 do 18 let, s nařízenou ústavní výchovou, které netrpí poruchami chování, nebo pro nezletilé matky s dětmi; v těchto domovech je ze zákona možno setrvat na základě smlouvy s vedením zařízení až do ukončení přípravy na budoucí povolání (jedná-li se o přípravu nepřetržitou), maximálně do 26 let; děti navštěvují školy mimo dětský domov;

• dětské domovy se školou – pro děti s nařízenou ústavní výchovou, které mají poruchy chování nebo duševní poruchy, a pro děti s uloženou ochrannou výchovou; jsou určeny především pro děti ve věku povinné školní docházky (6–15 let) a zřizují se v nich rodinné skupiny, součástí těchto zařízení je základní škola;

• výchovné ústavy – pro děti starší 15 let se závažnými poruchami chování, v režimu ústavní nebo ochranné výchovy (případně i pro děti starší 12 let s uloženu ochrannou výchovou a tak závažnými poruchami chování, že nemohou být umístěny v dětském domově se školou); součástí výchovného ústavu bývá škola střední, popř. základní škola.

Do těchto školských výchovných zařízení jsou děti s nařízenou ústavní nebo uloženou ochrannou výchovou umísťovány (popř. přemísťovány a z nich propouštěny) na základě vyšetření v dalším ze speciálních výchovných zařízení, jímž je diagnostický ústav. Sem je dítě umísťováno orgánem sociálně-právní ochrany nebo odpovědnou osobou na základě rozhodnutí soudu. Pobyt trvá zpravidla 8 týdnů.

V ústavní péči je 0,36 % dětí věkové skupiny 3-18 let, z nichž je více než čtvrtina (28 %) dětí postižených. (Zdroj: Statistická ročenka školství. Výkonové ukazatele. Údaje za rok 2021/22.)

Definice cílových skupin

Odděleně se mohou vzdělávat žáci (děti, studenti), u kterých školské poradenské zařízení shledalo, že nepostačují/nepostačovala samotná podpůrná opatření poskytovaná ve škole či třídě (oddělení, studijní skupině) hlavního proudu k uspokojení vzdělávacích potřeb žáka se speciálními vzdělávacími potřebami a k naplnění jeho práva na vzdělávání, a to výhradně žáci podle § 16, odst. 9 školského zákona, tedy:

• s mentálním postižením

• se zrakovým postižením

• se sluchovým postižením

• s tělesným postižením

• se závažnými vývojovými poruchami učení (např. dyslexie, dyskalkulie) nebo chování (např. ADD, ADHD)

• se závažnými vadami řeči

• se souběžným postižením více vadami

• s autismem

Do odděleného vzdělávání je možné zařadit také děti v institucionální výchově, kterým toto vzdělávání bylo nařízeno soudem na základě skutečností popsaných v předchozím oddíle.

Podmínky přijetí a výběr školy

O přijímání žáků (dětí, studentů) do škol mateřských, základních, středních a vyšších odborných a do konzervatoří rozhoduje ředitel školy. Ředitel školy odpovídá za vytvoření odpovídajících podmínek pro vzdělávání žáka se speciálními vzdělávacími potřebami v souladu s doporučením školského poradenského zařízení a ve spolupráci s ním.

Žák může být přijat do samostatně zřízené školy či třídy (oddělení, studijní skupiny) samostatně zřízené pro žáky s druhem znevýhodnění uvedeným v § 16, odst. 9 školského zákona pouze při splnění několika požadavků (daných zákonem a vyhláškou o vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami a žáků nadaných):

• Žák má znevýhodnění, které je explicitně uvedeno ve školském zákoně (mentální, zrakové, sluchové, tělesné postižení, závažné vývojové poruchy učení nebo chování, závažná vada řeči, souběžné postižení více vadami, autismus).

• Školské poradenské zařízení provedlo odborné posouzení speciálních vzdělávacích potřeb žáka a posoudilo potřebu podpůrných opatření na základě informovaného souhlasu zákonného zástupce žáka/zletilého žáka.

• Školské poradenské zařízení shledalo, že podpůrná opatření poskytovaná v inkluzívních podmínkách nepostačují k naplnění vzdělávacích potřeb žáka a k naplnění jeho práva na vzdělávání.

• Z doporučení školského poradenského zařízení musí být zřejmé důvody, na základě kterých je oddělené vzdělávání žáka navrhováno.

• Zákonný zástupce nezletilého žáka písemně požádá o přijetí svého dítěte / zletilý žák písemně požádá o své přijetí do takovéto školy/třídy.

• Zákonný zástupce nezletilého žáka / zletilý žák podepíše informovaný souhlas s přijetím svého dítěte / se svým přijetím do této školy/třídy na základě poskytnutých komplexních informací o tomto způsobu vzdělávání. Právo na poskytnutí ucelených a srozumitelných informací je kodifikováno školským zákonem, vyhláška pak stanovuje náležitosti informovaného souhlasu.

• Zařazení do takovéto školy musí být v souladu se zájmem žáka. (Volba školy je právem rodičů žáka, ale zájem dítěte je prioritním hlediskem.)

O zařazení dítěte do třídy přípravného stupně základní školy speciální rozhoduje ředitel školy na žádost zákonného zástupce a na základě písemného doporučení školského poradenského zařízení.

Doporučení školského poradenského zařízení k vzdělávání žáka v odděleném vzdělávání se vydává na dobu určitou, zpravidla na dobu 2 let, v odůvodněných případech až na 4 roky. V případě zařazení žáka do školy nebo třídy pro žáky s lehkým mentálním postižením je platnost prvního doporučení 1 rok, dalších doporučení pak nejvýše 2 roky.

Školská poradenská zařízení mají povinnost pravidelně vyhodnocovat potřebnost podpůrných opatření za účelem nastavení optimálního způsobu vzdělávání žáka.

Dojde-li ke změně speciálních vzdělávacích potřeb žáka, školské poradenské zařízení navrhne odpovídající úpravu ve vzdělávání žáka.

Zákonný zástupce žáka/zletilý žák má právo využít možnosti revize doporučení školského poradenského zařízení. Revize doporučení je v kompetenci právnické osoby, kterou zřizuje Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy (v současnosti je to Národní pedagogický institut). O revizi doporučení může požádat také škola, školské zařízení, Česká školní inspekce nebo orgán veřejné moci, který svým rozhodnutím uložil zákonnému zástupci dítěte nebo žáka, dítěti, žákovi nebo studentovi povinnost využít odbornou poradenskou pomoc ve školském poradenském zařízení. Požádat o revizi doporučení lze do 30 dnů od jeho doručení. Zákon stanovuje postup revize.

Pro účely sledování nejlepšího zájmu dítěte je v konkrétních případech také možné využít orgánu sociálně právní ochrany dětí.

Věkové úrovně a vytváření skupin žáků

Věkové úrovně a vytváření skupin při výchově a vzdělávání žáků (dětí, studentů) se speciálními vzdělávacími potřebami jsou analogické běžné populaci s odlišnostmi vyplývajícími z charakteru speciálních vzdělávacích potřeb žáků. Oddělené vzdělávání žáků s druhem znevýhodnění uvedeným v § 16, odst. 9 školského zákona je umožněno na všech úrovních vzdělávání, tj. od předškolního po vyšší odborné vzdělávání (samostatné konzervatoře a vyšší odborné školy pro tyto žáky však v praxi neexistují). Řada škol zřízených pro tyto žáky zahrnuje několik vzdělávací úrovní. Jeden subjekt tedy sdružuje např. mateřskou a základní školu, základní a střední školu, případně všechny tři úrovně zaměřené na určitý typ znevýhodnění. Součástí těchto škol často bývají ubytovací zařízení – internáty a domovy mládeže.

Zařazování do skupin, počty žáků a věkové úrovně se řídí zejména vyhláškou o vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami a žáků nadaných.

Zařazování do skupin

Žáci jsou zařazováni do třídy (oddělení, studijní skupiny) odpovídající jejich věku, příslušnému ročníku daného vzdělávacího programu a druhu žákova znevýhodnění, resp. speciálních vzdělávacích potřeb. Stupeň znevýhodnění je významným kritériem u žáků s mentálním postižením, a to pro účely výběru odpovídajícího rámcového vzdělávacího programu.

Ve třídách škol pro žáky s druhem znevýhodnění uvedeným v § 16, odst. 9 školského zákona mohou být zařazeni žáci dvou i více ročníků, popřípadě i prvního a druhého stupně. Je umožněno vytvářet vnitřní skupiny třídy v rámci pružné organizace vzdělávacího procesu, v rámci třídy zákon umožňuje vzdělávat žáky různých ročníků daného vzdělávacího programu, každý žák plní odpovídající část vzdělávacího programu.

Do třídy s daným druhem znevýhodnění mohou být přijati žáci s jiným druhem znevýhodnění, nejvíce však v počtu jedné čtvrtiny stanoveného nejvyššího počtu žáků třídy. Toto omezení neplatí v případě mateřské školy, střední školy, konzervatoře nebo vyšší odborné školy. Ve třídě zřízené pro žáky s mentálním postižením se nemohou vzdělávat žáci bez mentálního postižení.

Počet žáků

Škola zřízená pro žáky s druhem znevýhodnění uvedeným v § 16, odst. 9 školského zákona má minimálně 10 žáků. Třída má nejméně 6 a nejvíce 14 žáků, s přihlédnutím k věku a speciálním vzdělávacím potřebám žáků. Pokud z doporučení školského poradenského zařízení vyplývá, že by počet žáků nepostačoval k naplňování jejich vzdělávacích možností a k uplatnění jejich práva na vzdělávání, má třída nejméně 4 a nejvýše 6 žáků. Třída přípravného stupně základní školy speciální má 4 až 6 žáků.

Zákon umožňuje udělit výjimky z minimálního a maximálního počtu žáků ve třídě. Počet lze zvýšit maximálně o 4 žáky při zajištění zákonem garantované kvality vzdělávání a bezpečnosti žáků. Minimální počet lze snížit, pokud zřizovatel školy uhradí zvýšenou potřebu finančních prostředků.

Uvedené počty žáků jsou analogické i pro ubytovací zařízení (skupiny v internátě, výchovné skupiny v domově mládeže) a pro zařízení zájmového vzdělávání (školní družiny a školní kluby), které jsou vytvářeny samostatně pro žáky s druhem znevýhodnění uvedeným v § 16, odst. 9 školského zákona.

Při odborném výcviku ve střední škole / třídě zřízené podle § 16, odst. 9 zákona se skupiny naplňují do počtu stanoveného nařízením vlády upravujícím soustavu oborů vzdělání, nejvýše však do počtu 7 žáků. Při ostatních součástech praktického vyučování se skupina naplňuje do počtu 7 žáků.

Věkové úrovně

Předškolní vzdělávání

Předškolní vzdělávání v mateřských školách zřízených pro děti s vyjmenovanými typy znevýhodněníje stejně jako u běžných škol určeno dětem od 2 do zpravidla 6 let věku; děti starší 3 let mají na přijetí do mateřské školy právní nárok, od 5 let je předškolní vzdělávání povinné. Oproti běžným mateřským školám daleko častěji docházejí děti 6leté, kterým byl povolen odklad povinné školní docházky. Třídy mohou být děleny podle věku nebo mohou být věkově smíšené.

Přípravný stupeň základní školy speciální, určený dětem se středně těžkým a těžkým mentálním postižením, se souběžným postižením více vadami nebo s autismem, může dítě navštěvovat od školního roku, v němž dosáhne 5 let, nejdéle do školního roku, ve kterém zahájí povinnou školní docházku (dosáhne 7 či 8 let). Vzdělávání v přípravném stupni základní školy trvá nejvýše 3 roky.

Povinná školní docházka a základní vzdělávání

Povinná školní docházkazačíná ve školním roce, který následuje po dni, kdy dítě dovrší 6 let. Děti tělesně a duševně vyspělé mohou být přijaty i dříve. Děti, kterým byl povolen odkladpovinné školní docházky, mohou zahájit povinnou školní docházku nejpozdějive školním roce, ve kterém dovrší 8 let. Povinnost školní docházky trvá 9 let, nejvýše však do konce školního roku, v němž žák dosáhne 17. roku věku.

Základní vzdělávání obvykle probíhá v základní škole, která má 9 ročníků a člení se na pětiletý první stupeň a čtyřletý druhý stupeň. Základní vzdělávání žáků s vyjmenovaným typem znevýhodnění (dle § 16, odst. 9 školského zákona), kteří se vzdělávají ve třídách či školách s upraveným vzdělávacím programem, může se souhlasem Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy trvat 10 ročníků (první stupeň tvoří 1. až 6. ročník, druhý stupeň 7. až 10. ročník). Základní vzdělávání žáků s těžkým mentálním postižením, s více vadami či s autismem v základní škole speciální má vždy 10 ročníků a člení se na šestiletý první a čtyřletý druhý stupeň.

Ředitel školy může po ukončení povinné školní docházky povolit pokračování v základním vzdělávání, nejvýše do konce školního roku, kdy žák dosáhne 18 let. Ve výjimečných případech může ředitel školy povolit žákovi s druhem znevýhodnění vyjmenovaným v § 16, odst. 9 školského zákona pokračovat v základním vzdělávání až do 20 let. Žáci vzdělávaní ve vzdělávacím programu základní školy speciální mohou pokračovat v základním vzdělávání výjimečně na základě povolení ředitele a se souhlasem zřizovatele až do 26 let. Škola v těchto případech, pokud jde o přípravu na výkon povolání nebo pracovní činnosti, spolupracuje s Úřadem práce.

Dítěti s hlubokým mentálním postižením stanoví krajský úřad místně příslušný podle místa trvalého pobytu dítěte se souhlasem zákonného zástupce dítěte takový způsob vzdělávání, který odpovídá duševním a fyzickým možnostem dítěte, a to na základě doporučujícího posouzení odborného lékaře a školského poradenského zařízení. Krajský úřad zároveň zajistí odpovídající pomoc při vzdělávání dítěte, zejména pomoc pedagogickou a metodickou. Dojde-li ke změně duševních a fyzických možností dítěte, krajský úřad způsob vzdělávání odpovídajícím způsobem upraví.

Střední vzdělávání

Střední vzdělávání navazuje na ukončenou povinnou školní docházku (ev. na úspěšné ukončení základního vzdělávání před splněním povinné školní docházky). Probíhá ve středních školách. Obory středního vzdělání s maturitní zkouškou trvají zpravidla 4 roky, obory středního vzdělání s výučním listem trvají 3 roky, nebo v případě méně náročných oborů (např. pro žáky s lehčím stupněm mentálního postižení) 2 roky. Žákům se závažnějšími formami mentálního postižení jsou určeny obory středního vzdělání – jednoletá a dvouletá praktická škola. Délka středního vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami může být prodloužena až o 2 školní roky.

Ústavní i ochranná výchova

Ústavní i ochranná výchova může trvat do 18 let, ze závažných důvodů ji lze prodloužit do 19 let. Zařízení může poskytovat plné zaopatření i zletilé osobě připravující se na budoucí povolání, nejdéle však do věku 26 let, a to za podmínek sjednaných mezi nezaopatřenou osobou a zařízením.

Kurikulum, vyučovací předměty

Vzdělávání všech žáků (dětí, studentů), tedy i těch se speciálními vzdělávacími potřebami, se uskutečňuje podle jednotných a celostátně platných rámcových vzdělávacích programů, zpracovaných pro každý obor vzdělání. Rámcové vzdělávací programy (RVP) mají závazný obsah a vydává je Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. Tvorba rámcových vzdělávacích programů je svěřena ministerstvem školství zřízenému Národnímu pedagogickému institutu. Do tvorby rámcových vzdělávacích programů jsou zapojeni odborníci z praxe, profesní organizace, vysoké školy, neziskový sektor, Česká školní inspekce i podnikatelská sféra. Podrobněji o tvorbě RVP viz Tvorba soustavy oborů a kurikulárních dokumentů v kapitole 2.

Každý rámcový vzdělávací program musí umožňovat modifikaci vzdělávacího obsahu a podmínek pro vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami a žáků nadaných. Na úrovni obsahu je možnost přizpůsobit vzdělávací obory možnostem těchto žáků a zařadit předměty speciálně pedagogické péče. Povinnou součástí učebního plánu všech celostátně platných rámcových vzdělávacích programech je též výuka informačních a komunikačních technologií (ICT) a práce s nimi, a to na všech úrovních vzdělávání.

Je umožněno a vítáno propojení vzdělávání žáků v běžných třídách a třídách samostatně zřízených pro dané skupiny znevýhodněných žáků na všech úrovních vzdělávání.

Rámcové vzdělávací programy školy rozpracovávají do školních vzdělávacích programů.

Rámcové vzdělávací programy

Žáci se znevýhodněním se – až na níže uvedené výjimky – ve školách všech úrovní (školy mateřské, základní, střední, vyšší odborné a konzervatoře) vzdělávají podle rámcových vzdělávacích programů určených pro intaktní populaci.

Žáci s lehkým mentálním postižením se na úrovni preprimárního, primárního a sekundárního vzdělávání vzdělávají podle standardních rámcových vzdělávacích programů s právem na přizpůsobení obsahu vzdělávání v rámci individuálního vzdělávacího plánu v souladu s doporučením školského poradenského zařízení. Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání stanovuje u jednotlivých vzdělávacích oblastí očekávané výstupy, které mohou být v rámci podpůrných opatření upraveny až po minimální doporučenou úroveň.

Žáci se středně těžkým, těžkým a hlubokým mentálním postižením, se souběžným postižením více vadami a s autismem se na úrovni preprimárního vzdělávání vzdělávají podle adaptovanéhoRámcového vzdělávacího programu pro předškolní vzdělávání, na úrovni základního a středního vzdělávání se vzdělávají podle samostatných rámcových vzdělávacích programů. Na úrovni základního vzdělávání se jedná o Rámcový vzdělávací program pro obor vzdělání základní škola speciální. Na úrovni středního vzdělávání pak o Rámcový vzdělávací program praktická škola jednoletá a Rámcový vzdělávací program praktická škola dvouletá. Většina žáků s těžkým/hlubokým mentálním postižením se vzdělává podle individuálního vzdělávacího plánu, který vychází z příslušného rámcového a školního vzdělávacího programu.

Školní vzdělávací programy

Školní vzdělávací program školy či třídy zřízené pro žáky vybraných skupin znevýhodnění zahrnuje kromě standardních vyučovacích předmětů také:

• specifické výukové předměty

• předměty speciálně pedagogické péče

• specifické intervence (např. znakový jazyk, logopedická péče, výuka orientace a samostatného pohybu zrakově postižených, hra na hudební nástroj, rehabilitační tělesná výchova, komunikační dovednosti, sociální dovednosti, doplňková pedagogická intervence či doučování apod.)

Tyto předměty jsou vyučovány v rozsahu 1–4 hodiny týdně.

Výuka předmětů speciálně pedagogické péče, resp. realizace doplňující pedagogické intervence, je součástí povinného učebního plánu školy. V mateřské škole jsou to max. 3 hodiny denně. Výuka předmětů speciálně pedagogické péče, resp. speciálně pedagogická intervence, je u žáků vzdělávaných v inkluzívních podmínkách součástí jejich individuálního vzdělávacího plánu. Může zahrnovat např. logopedické péče, řečové výchovy, komunikačních dovedností, prostorové orientace a samostatného pohybu v případě zrakově postižených, výuky sociálních dovedností, znakového jazyka apod.

V případě posílení výuky českého jazyka jako jazyka cizího je stanoven rozsah výuky s ohledem na věk žáka 1–3 hodiny týdně, celkový rozsah poskytované intervence je stanoven na 80–200 vyučovacích hodin.

Vyučovací metody a materiály

Při vzdělávání žáků (dětí, studentů) se speciálními vzdělávacími potřebami se kombinují speciálně pedagogické postupy s metodami používanými v běžném školství. Metody a postupy odpovídají vzdělávacím potřebám žáků.

Využívá se komunikace v náhradních a alternativních komunikačních systémech, komunikace ve znakovém jazyce, komunikace v Braillově bodovém písmu, hmatovém systému hluchoslepých apod. Právo na využívání odpovídajících komunikačních systémů je kodifikováno školským zákonem.

Ustanoveno je rovněž právo na využívání kompenzačních pomůcek a dalších didaktických pomůcek a asistenčních informačních technologií, které jsou žákům v souladu s právní úpravou poskytovány bezplatně. Pro tyto účely je vyhláškou o vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami a žáků nadaných stanovena normovaná finanční náročnost na jejich pořízení ze zdrojů státního rozpočtu.

Samostatně je také např. stanovena finanční náročnost na pořízení přepisu tištěných učebnic a učebních textů do Braillova bodového písma. Na celostátní úrovni provádí přepisy Knihovna a tiskárna pro nevidomé E. Macana v Praze. Přepis provádějí i další specializovaná pracoviště včetně škol.

Používání informačních a komunikačních technologií je věnována zvýšená pozornost, školy jsou kromě prostředků využívaných běžnou populací vybavovány speciálními informačními technologiemi, speciálním hardwarem i softwarem, např. zvětšovací SW, hlasový výstup, braillské tiskárny, elektronické lupy, výukové SW, komunikátory apod.

Postup žáků

Postup žáků probíhá na základě jejich hodnocení.

Hodnocení žáků (dětí, studentů) se speciálními vzdělávacími potřebami probíhá jako u ostatních žáků v předškolním vzdělávání, základním vzdělávání a vyšším sekundárním vzdělávání. Při hodnocení (včetně klasifikace) se přihlíží k charakteru znevýhodnění na základě doporučení školského poradenského zařízení. Hodnocení výsledků vzdělávání provádí učitel daného předmětu. Hodnocení má formativní charakter a podílí se na něm všichni pedagogičtí pracovníci ve třídě. Hodnocení posuzuje míru dosažení výstupů pro jednotlivé předměty školního vzdělávacího programu (nebo individuálního vzdělávacího plánu), a tím současně sleduje dosaženou úroveň stanovených cílů vzdělávání v kontextu očekávaných výstupů a klíčových kompetencí daných příslušným rámcovým vzdělávacím programem.;

Zákonný zástupce /zletilý žák má možnost odvolání proti hodnocení. ​Školský zákon řeší možnosti a podmínky opravných zkoušek.

Postup do vyššího ročníku je podmíněn stejnými pravidly jako u intaktních žáků. Do vyššího ročníku postupuje žák, který na konci daného ročníku prospěl ze všech povinných vyučovacích předmětů s výjimkou předmětů výchovného zaměření. Do vyššího ročníku postupuje také žák, který již jednou ročník daného stupně vzdělávání opakoval.

Opakování ročníku jako specifické pedagogické opatření k dosažení očekávaných klíčových kompetencí žáka je umožněno na úrovni povinného i postobligatorního vzdělávání. Opakovat ročník je možné v rámci daného stupně vzdělávání pouze jednou. Na základě doporučení lékaře a žádosti zákonného zástupce/zletilého žáka je umožněno opakovat ročník také ze závažných zdravotních důvodů (a to bez ohledu na to, zda žák na daném stupni již opakoval ročník).

Při nastavování podmínek vzdělávání a postupu žáka je důležitá spolupráce škola – žák/rodiče – školské poradenské zařízení.

Je umožněn přechod žáka z odděleného vzdělávání do inkluzivního vzdělávání s nastavením vhodných podpůrných opatření a naopak (vždy však pouze na základě přezkoumání a doporučení školského poradenského zařízení). Při přeřazení žáka ze školy nebo třídy (oddělení, studijní skupiny) zřízené podle § 16, odst. 9 do běžné školy nebo třídy, zařadí ředitel školy žáka do ročníku, který odpovídá dosaženým znalostem a dovednostem žáka, s přihlédnutím k jeho věku.

Je kodifikována možnost akcelerovaného postupu pro mimořádně nadané žáky.

Certifikace

Žáci (studenti) se speciálními vzdělávacími potřebami, ať už jsou vzděláváni v inkluzivních podmínkách, nebo v odděleném vzdělávání, dostávají stejné doklady o dosaženém vzdělávání jako ostatní žáci příslušného vzdělávacího programu.

Po absolvování příslušného ročníku vzdělávacího programu, dostává žák vysvědčení. Vysvědčení obsahuje vyhodnocení dosažených výsledků žáka v jednotlivých povinných vyučovacích předmětech školního vzdělávacího programu. Hodnocení reflektuje cíle vzdělávání stanovené v individuálním vzdělávacím plánu žáka, pokud je sestaven. Vysvědčení vydává škola, odpovědnost má ředitel školy.

Při hodnocení (včetně klasifikace) žáka se přihlíží k charakteru jeho znevýhodnění na základě doporučení školského poradenského zařízení.

Hodnocení výsledků vzdělávání provádí učitel daného vyučovacího předmětu. Hodnocení má formativní charakter a podílí se na něm všichni pedagogičtí pracovníci ve třídě.

Při hodnocení na vysvědčení na základních i středních školách lze použít klasifikaci, slovní hodnocení nebo kombinaci obou způsobů. O způsobu hodnocení rozhoduje ředitel školy se souhlasem školské rady. Výsledky vzdělávání žáka v základní škole speciální (viz níže) se hodnotí slovně vždy. Předměty speciálně pedagogické péče se vždy hodnotí slovně.

Základní vzdělávání

Absolventi základních škol po úspěšném absolvování posledního ročníku základního vzdělávání získávají základní vzdělání (ISCED 244). Absolventi základních škol speciálních pro žáky se závažnějším mentálním postižením získávají základy vzdělání (ISCED 244). Dokladem je vysvědčení z posledního ročníku, které obsahuje doložku o získání příslušného stupně zdělání.

Obory středního vzdělání (bez výučního listu a maturitní zkoušky)

Příprava v oborech středního vzdělání (ISCED 353 nebo 253) se ukončuje závěrečnou zkouškou. To platí i v oborech v oborech Praktická škola jednoletá a Praktická škola dvouletá (ISCED 253), určených pro žáky s těžším stupněm mentálního postižení. Dokladem o získání stupně vzdělání je vysvědčení o závěrečné zkoušce.

Obory středního vzdělání s výučním listem

Příprava v oborech středního vzdělání s výučním listem (ISCED 353) se ukončuje závěrečnou zkouškou. Dokladem o získání stupně vzdělávání je vysvědčení o závěrečné zkoušce a výuční list. Při závěrečné zkoušce se povinně využívají jednotná, centrálně stanovená zadání. Stanovení konkrétních podmínek průběhu závěrečných zkoušek pro žáky se speciálními vzdělávacími potřebami je v kompetenci školského poradenského zařízení a ředitele školy. Ředitel školy umožní vytvoření odpovídajících podmínek. Umožňuje se formální úprava zadání, rozpracování pokynů zadání, odlišnosti v hodnocení, úprava délka zkoušky, využívat ICT a dalších kompenzačních pomůcek.

Obory středního vzdělání s maturitní zkouškou

Vzdělávání ve všeobecných oborech v délce 4, příp. 6 nebo 8 let (ISCED 344) a čtyřletých odborných oborech (ISCED 354) se ukončuje maturitní zkouškou. Dokladem o získání stupně vzdělání je vysvědčení o maturitní zkoušce. Maturitní zkouška má společnou (státní) a profilovou (školní) část. ​Školský zákon a vyhláška o bližších podmínkách ukončování vzdělávání ve středních školách maturitní zkouškou stanoví pravidla pro uzpůsobení podmínek, za nichž mohou zkoušku konat žáci se speciálními vzdělávacími potřebami. Ta zahrnují např. úpravu prostředí, navýšení časového limitu, obsahové a formální úpravy testových materiálů, odlišnosti v hodnocení, použití kompenzačních pomůcek, včetně ICT, tlumočení do znakového jazyka apod. Žáci se znevýhodněním jsou po odborném posouzení školským poradenským zařízením, které má oprávnění k vydávání takovýchto posudků, zařazeni do příslušné kategorie přiznaného uzpůsobení podmínek konání maturitní zkoušky. Posudek se přikládá k přihlášce k maturitní zkoušce a na jeho základě jsou žákovi potřebná uzpůsobení podmínek přiznána a zajištěna. Rozhodujícím kritériem pro zařazení žáka do jedné z kategorií není jeho diagnóza, ale funkční důsledek jeho znevýhodnění. Didaktické testy žáků s přiznaným uzpůsobením podmínek konání maturitní zkoušky hodnotí k tomuto účelu zvlášť proškolení pracovníci.