Základní principy, jimiž se řídí poskytování vzdělávání, jsou obsahem Listiny základních práv a svobod, která je součástí ústavního pořádku České republiky.
Listina říká, že péče o děti a jejich výchova je právem rodičů; děti mají právo na rodičovskou výchovu a péči. (čl. 32, odst. 4)
A v čl. 33:
- Každý má právo na vzdělání. Školní docházka je povinná po dobu, kterou stanoví zákon.
- Občané mají právo na bezplatné vzdělání v základních a středních školách, podle schopností občana a možností společnosti též na vysokých školách.
- Zřizovat jiné školy než státní a vyučovat na nich lze jen za podmínek stanovených zákonem; na takových školách se může vzdělání poskytovat za úplatu.
- Zákon stanoví, za jakých podmínek mají občané při studiu právo na pomoc státu.
Listina dále garantuje:
- Občanům příslušejícím k národnostním a etnickým menšinám se za podmínek stanovených zákonem zaručuje též právo na vzdělání v jejich jazyku. (Čl. 24, odst. 2a)
- Každý má právo na svobodnou volbu povolání a přípravu k němu. (Čl. 26, odst. 1)
- Zákon stanoví podmínky vyučování náboženství na státních školách. (Čl. 16, odst. 3)
- Svoboda vědeckého bádání a umělecké tvorby je zaručena. (Čl. 15, odst. 2)
Základní právní úpravu oblasti školství zajišťuje šest zákonů. Podrobnější úpravu dílčích problémů vzdělávání obsahují vyhlášky, některé záležitosti jsou upravovány nařízeními vlády. Zákony, vyhlášky a nařízení vlády jsou zveřejňovány ve Sbírce zákonů ČR.
Národní politika v oblasti vzdělávání je dále určována několika strategickými a koncepčními dokumenty.
Podle Čl. 41 Listiny je možno se práv uvedených čl. 33 Listiny domáhat pouze v mezích zákonů, které tato ustanovení provádějí (v tomto případě školského zákona).
Předpisy v oblasti vzdělávání
Školský zákon
Zákon o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání z r. 2004, zkráceně školský zákon, nahradil tři předchozí mnohokrát novelizované zákony: školský, o školských zařízeních a o státní správě a samosprávě ve školství. Upravuje veškerou výchovu a vzdělávání ve školách a školských zařízeních s výjimkou ústavní výchovy, vzdělávání poskytovaného vysokými školami a dalšího vzdělávání. Od svého schválení v r. 2004 byl školský zákon mnohokrát novelizován, nejdůležitější změny jsou zahrnuty v následujícím přehledu.
Zákon formuluje zásady a cíle vzdělávání, které do doby jeho vzniku dosud součástí žádného školského zákona nebyly.
Ve srovnání s předchozím pojetím orientovaným na školské instituce posiluje akcent na vzdělávací proces, zejména obory vzdělávání a vzdělávací programy, a na celoživotní učení.
Zavádí nové pojetí kurikulárních materiálů, zejména možnost dotvářet obsah vzdělávání přímo ve škole (školní vzdělávací program) podle zásad státem vymezeného rámcového vzdělávacího programu.
Ve vzdělávání posiluje inkluzivní rysy ve vztahu k žákům se speciálními vzdělávacími potřebami a rovnost v přístupu ke vzdělávání. Inkluzivní pojetí podpořila novela z roku 2016, která zavedla systém podpůrných opatření, a především jejich finanční garanci.
Zvyšuje přístupnost předškolního vzdělávání. Poslední rok předškolního vzdělávání je od roku 2005 bezplatný. Od roku 2017/18 je tento ročník povinný. Kromě toho zákon stanovuje obcím povinnost zajistit místo v mateřské škole dětem od určitého věku – od roku 2017/18 se tato povinnost vztahuje již na děti, které k začátku školního roku dosáhnou 3 let.
Zvyšuje úlohu státu při přípravě zkoušek na středních školách. Od roku 2012/13 zavádí dvě části maturitní zkoušky – společnou (státní) a profilovou (školní). Od roku 2014/15 se v rámci závěrečných zkoušek povinně využívají jednotná zadání. Od roku 2016/17 stanoví jako součást přijímacího řízení do většiny maturitách oborů jednotnou přijímací zkoušku.
Zvyšuje prostupnost školské soustavy tím, že zpřehledňuje alternativní vzdělávací cesty a zavádí možnost uznávat předchozí vzdělávání.
Uděluje školám a školským zřízením všech zřizovatelů stejná práva a povinnosti. Zpřesňuje proces řízení decentralizované soustavy prostřednictvím dlouhodobých záměrů Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy a krajů tak, aby se zachovala její soudržnost. Zavádí školský rejstřík jako seznam státem uznaných školských institucí i školní matriku jako informační systém o žácích.
Stanoví výčet a působnost orgánů státní správy ve školství, a to na institucionální úrovni (ředitelé škol a školských zařízení), místní úrovni (obecní úřady obcí s rozšířenou působností), regionální úrovni (krajské úřady) a centrální úrovni (ministerstvo školství (ve stanovených případech jiné ústřední orgány státní správy) a Česká školní inspekce).
Stanoví úlohu orgánů samosprávy, jimiž obec nebo kraj a školské rady. Jednotlivým orgánům státní správy a samosprávy stanoví tento zákon kompetence, které je opravňují k zakládání a provozu škol.
Upravuje právní postavení škol a školských zařízení kromě dosavadních možných právních forem škol zavádí novou možnou právní formu školy – školskou právnickou osobu, u níž akcentuje neziskový charakter, a to v reakci na to, že právní formy soukromých a církevních škol mohou být podnikatelskými subjekty.
Výslovně stanoví práva a povinnosti žáků a studentů dosud stanovená podzákonnými normami. Umožňuje rodičům a zletilým žákům, pedagogům a zřizovatelům podílet se na řízení škol tím, že volí své zástupce školských rad, zakládaných v základních školách a školách vyššího stupně.
Jasně vymezuje úlohu sociálních partnerů.
Stanoví zásady financování škol a školských zařízení a způsob financování (finanční toky). Původně byl ve veřejných školách zaveden systém normativů na dítě/žáka/studenta, kde ministerstvo školství určovalo základní republikové normativy a krajské úřady pak stanovily pro jednotlivé obory vlastní normativy. Od roku 2020 byl tento mechanismus u většiny druhů škol nahrazen novým systémem, založeným na celkovém objemu platů v dané škole, hlavní úlohu při přidělování prostředků má ministerstvo školství.
Další předpisy
Zákon o pedagogických pracovnících definuje pedagogické pracovníky škol a školských zařízení, upravuje kvalifikační předpoklady pro výkon jejich činnosti, jejich další vzdělávání, základní parametry pracovní doby a částečně i kariérní systém. Zákon je průběžně novelizován.
Od roku 1999 je zvláštním zákonem o poskytování dotací soukromým školám, předškolním a školským zařízením řešeno i financování soukromých škol, které bylo dříve upravováno nařízením vlády, zatímco financování církevních škol upravuje s účinností od r. 2005 školský zákon.
V roce 2006 byl přijat zcela nový zákon o ověřování a uznávání výsledků dalšího vzdělávání a o změně některých zákonů. Umožňuje získat formální vzdělání dosahované ve školské soustavě cestou neformálního či informálního učení na základě vykonaných zkoušek. K tomuto účelu stanovuje Národní soustavu kvalifikací jako registr všech profesních a úplných profesních kvalifikací (zahrnující i kvalifikační a hodnoticí standardy). Stanoví proces hodnocení dosažené odborné způsobilosti, pravidla udělování autorizace certifikačním orgánům a příslušnost správních orgánů k jednotlivým procesům. Zákon nabyl účinnosti zčásti okamžitě, plně od srpna 2007.
Zákon o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních upravuje výchovu dětí a mladistvých bez patřičného rodinného zázemí nebo s poruchami chování (institucionální výchovu). Zákon z roku 2002 byl naposledy novelizován v roce 2013.
Zákon o vysokých školách upravuje celospolečenské cíle a funkci vysokých škol, kompetence státní správy a vysokých škol, stanoví druhy vysokých škol, jejich financování a hospodaření, studium, jeho typy a průběh, práva a povinnosti studujících, postavení a pracovněprávní vztahy akademických pracovníků. Od svého schválení v r. 1998 byl téměř třicetkrát novelizován. Rozsáhlejší novela byla schválena v březnu 2016; týká se především akreditace a hodnocení vysokých škol.
Do oblasti vzdělávání se řadí i zákon o uznávání odborné kvalifikace z roku 2004. Obsahuje pravidla pro uznávání kvalifikací příslušníků států EU, EHP, Švýcarska a některých příslušníků jiných států. Zapracovává příslušné předpisy Evropské unie. Poslední úprava pochází z roku 2019.
Základní podmínky stanovené uvedenými zákony dále zpřesňují vyhlášky ministerstva školství a nařízení vlády, vyhlašované ve Sbírce zákonů. Další závazná nebo doporučovaná opatření vyhlašovaná ministerstvem školství jsou publikována ve Věstníku Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR. Kromě toho je pravidelně pro každý školní rok vydáván Soubor pedagogicko-organizačních informací, jímž jsou školy informovány o časové organizaci školního roku, schválených vzdělávacích programech a jiných platných učebních dokumentech, o soutěžích vyhlašovaných ministerstvem školství, popř. o dalších organizačních a metodických pokynech v oblasti vzdělávání.
Vedle resortních zákonů ovlivňuje správu školství řada dalších zákonů. Z nich lze uvést zákon o zřízení ministerstev a dalších ústředních orgánů státní správy, který stanoví kompetence orgánů státní správy. Dále jsou to zákon o obcích a zákon o krajích, upravující veřejnou správu v krajích a v obcích, jejíž součástí je i správa školství, a zákony o hospodaření s veřejnými (rozpočtovými) prostředky (zákon o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů).
Aktuální strategie v oblasti vzdělávání
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy v rámci své koncepční role zpracovalo několik vzájemně propojených strategických dokumentů. Pro oblast předškolního, základního středního a vyššího odborného vzdělávání, zájmového a neformálního vzdělávání a celoživotního učení je to Strategie vzdělávací politiky ČR do roku 2030+ a Dlouhodobý záměr vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy České republiky 2019–2023. Pro vysokoškolské vzdělávání je to Strategický záměr ministerstva pro oblast vysokých škol na období od roku 2021 s přílohou Strategie internacionalizace vysokého školství na období od roku 2021. Tyto strategie a záměry doplňuje řada dalších koncepčních dokumentů.
Strategie vzdělávací politiky ČR do roku 2030+
V říjnu 2020 vláda schválila Strategii vzdělávací politiky České republiky do roku 2030+ (Strategie 2030+). Cílem je modernizovat vzdělávací systém ČR, připravit ho na nové výzvy a zároveň řešit problémy, které v českém školství přetrvávají. Strategie 2030+ má dva hlavní strategické cíle:
Strategický cíl 1: Zaměřit vzdělávání více na získávání kompetencí potřebných pro aktivní občanský, profesní i osobní život
Strategický cíl 2: Snížit nerovnosti v přístupu ke kvalitnímu vzdělávání a umožnit maximální rozvoj potenciálu dětí, žáků a studentů
Implementace strategie bude probíhat ve třech obdobích: 2020–2023, 2023–2027 a 2027–2031. V každém z vymezených období bude implementace vycházet z identifikace pěti klíčových opatření, která budou následně zpracována do samostatných karet opatření s vymezenou strukturou.
Dlouhodobý záměr vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy České republiky 2019–2023
Dlouhodobý záměr vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy České republiky na období 2019–2023 byl schválený v červenci 2019 Usnesením vlády č. 489. Navazuje na Strategii vzdělávací politiky České republiky do roku 2020 a byl také zohledňován při přípravě Strategie vzdělávací politiky České republiky do roku 2030+. Zahrnuje celý systém regionálního školství, v souladu s ním se pak připravují dlouhodobé záměry krajů.
Obsahuje tři klíčové strategické cíle ministerstva:
více peněz za kvalitní práci pedagogů
provést revizi kurikula a podpořit implementaci inovovaných RVP (rámcových vzdělávací programů) do škol
zlepšení řízení škol a školských zařízení zefektivněním spolupráce centra a středního článku řízení (krajské úřady)
Před přípravou dalšího dlouhodobého záměru proběhne vyhodnocení záměru stávajícího. Realizace a úkoly vyplývající z dlouhodobého záměru budou zabezpečeny z finančních prostředků přiděleného MŠMT ze státního rozpočtu a některá opatření budou spolufinancována z prostředků ESF.
Strategický záměr ministerstva pro oblast vysokých škol na období od roku 2021
V červnu 2020 ministerstvo školství schválilo Strategický záměr ministerstva pro oblast vysokých škol na období od roku 2021 (SZ2021+), připravený v souladu se Strategií vzdělávací politiky do roku 2030+ a Inovační strategií České republiky 2019–2030: The Country for the Future.
SZ2021+ formuluje ve dvaceti bodech obecnou vizi vysokého školství a jeho význam pro společnost a dále následujících šest prioritních cílů:
rozvíjet kompetence přímo relevantní pro život a praxi v 21. století
zlepšit dostupnost a relevanci flexibilních forem vzdělávání
zvýšit efektivitu a kvalitu doktorského studia
posilovat strategické řízení a efektivní využívání kapacit v oblasti výzkumu a vývoje na vysokých školách
budovat kapacity pro strategické řízení vysokého školství
snížit administrativní zatížení pracovníků vysokých škol, aby se mohli naplno věnovat svému poslání
Jednotlivé prioritní cíle jsou rozpracovány na úroveň operačních cílů a opatření, která zahrnují opatření na centrální úrovni a očekávaná opatření na úrovni vysokých škol. Opatření plánovaná na centrální úrovni (informační podpora, regulace, akreditace, financování ze státního rozpočtu či evropských strukturálních a investičních fondů) jsou specifikována v každoročním Plánu realizace SZ2021+. Vysoké školy na základě SZ2021+ připravily vlastní strategické záměry.
Strategie internacionalizace vysokého školství na období od roku 2021
Přílohou SZ2021+ je Strategie internacionalizace vysokého školství na období od roku 2021, která obsahuje šest hlavních prioritních a operačních cílů v oblasti internacionalizace.
Rámec rozvoje vysokého školství do roku 2020
Rámec rozvoje vysokého školství do roku 2020 je strategickým dokumentem ministerstva školství, který ukotvuje základní priority rozvoje vysokého školství v České republice a poskytuje analytický a strategický základ pro další rozvoj celého systému, včetně přesahu do programového období strukturálních fondů EU na roky 2014–2020. Rámec navazuje na Strategii vzdělávací politiky ČR do roku 2020, Strategický rámec evropské spolupráce ve vzdělávání a odborné přípravě (ET 2020) a další národní i mezinárodní dokumenty. Materiál se zaměřuje především na vzdělávací činnost vysokých škol.
V souvislosti s krizí způsobenou onemocněním viru COVID-19 Evropská komise spustila Nástroj pro oživení a odolnost (Recovery and Resilience Facility) a poskytla České republice granty na záměry Národního plánu obnovy (dále NPO). NPO České republiky tvoří šest pilířů: 1. Digitální transformace, 2. Fyzická infrastruktura a zelená tranzice, 3. Vzdělávání a trh práce, 4. Instituce a regulace a podpora podnikání v reakci na COVID-19, 5. Výzkum, vývoj a inovace a 6. Zdraví a odolnost obyvatel. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy bude spravovat tři dílčí komponenty NPO v rámci 3. a 5. pilíře. Podrobněji viz v oddíle Financování ze zdrojů Evropské unie.
Operační program Výzkum, vývoj a vzdělávání
Jedním ze stěžejních implementačních nástrojů je i Operační program Výzkum, vývoj a vzdělávání (OP VVV), schválený 12. května 2015. Operační program je víceletým tematickým programem v gesci ministerstva školství, v jehož rámci je možné v programovém období 2014–2020 čerpat finanční prostředky ze strukturálních fondů Evropské unie. Při jeho přípravě byl zajištěn soulad se strategiemi ministerstva školství a u veškerých následných intervencí do programu se průběžně hodnotí, jak přispívají k dosahování cílů Strategie vzdělávací politiky ČR do roku 2020.
Operační program Jan Amos Komenský
V prosinci byl Evropské komisi předložen ke schválení nový Operační program Jan Amos Komenský (OP JAK) na programové období 2021–2027. Obsahuje dvě priority:
Priorita 1: Výzkum a vývoj
Priorita 2: Vzdělávání
Celková alokace programu je 90 miliard Kč, z toho 43 mld. Kč je určeno na podporu výzkumu a vývoje, 19 mld. Kč na vysoké školství a 28 mld. Kč na regionální školství.
Vzdělávání se dotýkají i některé strategické dokumenty z jiných oblastí, např.:
Aktualizovaná koncepce integrace cizinců na území České republiky
Národní politika výzkumu, vývoje a inovací České republiky 2021+
Národní výzkumná a inovační strategie pro inteligentní specializaci České republiky 2021–2027 (RIS3)
Strategie zahraniční rozvojové spolupráce České republiky 2018-2030
Strategie rovnosti, začleňování a participace Romů (Strategie romské integrace) do roku 2030