Studijní programy

Bakalářský studijní program (ISCED 645) je zaměřen na přípravu k výkonu povolání i ke studiu v magisterském studijním programu. 

Standardní doba studia včetně praxe je nejméně tři a nejvýše čtyři roky. Jeden standardní akademický rok odpovídá 60 ECTS kreditům. Převážná většina programů je tříletých (180 ECTS). Delší čtyřleté studium (240 ECTS) nebo studium trvající tři a půl roku (210 ECTS) je u některých programů, např. technických, stavebnictví, strojnictví, ekonomických, pedagogických či uměleckých (asi 3 % z celkového počtu akreditovaných studijních programů).

V příloze vysokoškolského zákona je stanoveno 37 tzv. oblastí vzdělávání, které jsou blíže vymezeny nařízením vlády o oblastech vzdělávání ve vysokém školství. Jde o věcně vymezený úsek vysokoškolského vzdělávání, v jehož rámci jsou připravovány, schvalovány a uskutečňovány studijní programy blízkého nebo příbuzného obsahového zaměření, odrážející společný teoretický a metodologický základ dané oblasti vzdělávání.

Tvorba a nabídka studijních programů patří k akademickým právům a svobodám vysokých škol. Studijní program podléhá akreditaci, kterou uděluje Národní akreditační úřad pro vysoké školství (Akreditační úřad). V případě, že vysoká škola  získá od Akreditačního úřadu institucionální akreditaci pro příslušnou oblast / příslušné oblasti vzdělávání, schvaluje studijní programy sama ve vnitřním procesu. Studijní programy schválené vysokou školou jsou podle zákona o vysokých školách považovány za akreditované. Nově akreditované/schvalované studijní programy se již nečlení na studijní obory. Všechny studijní programy, které měly akreditaci k 31. 8. 2016 (před nabytím účinnosti novely zákona o vysokých školách) zůstávají v platnosti po celou dobu, na kterou jim akreditace byla udělena, a to ve své původní, akreditací dané struktuře (včetně studijních oborů).

Součástmi studijního programu jsou:

1. název studijního programu, jeho typ, forma a cíle studia; v případě bakalářského nebo magisterského studijního programu také údaj o profilu studijního programu

2. stanovení profilu absolventa studijního programu

3. charakteristika studijních předmětů

4. pravidla a podmínky pro vytváření studijních plánů, popřípadě délka praxe realizované případně i u jiné fyzické nebo právnické osoby

5. standardní doba studia při průměrné studijní zátěži

6. podmínky, které musí student splnit v průběhu studia ve studijním programu a při jeho řádném ukončení

7. udělovaný akademický titul

8. určení oblasti nebo oblastí vzdělávání, v rámci kterých má být studijní program uskutečňován

Profil bakalářského nebo magisterského studijního programu může být: 

1. profesně zaměřený, s důrazem na zvládnutí praktických dovedností potřebných k výkonu povolání podložených nezbytnými teoretickými znalostmi, nebo

2. akademicky zaměřený, s důrazem na získání teoretických znalostí potřebných pro výkon povolání včetně uplatnění v tvůrčí činnosti, poskytující rovněž prostor pro osvojení nezbytných praktických dovedností.

Velká pozornost se věnuje rozvoji jiných než prezenčních forem vysokoškolského vzdělávání. Téměř všechny vysoké školy nabízejí studijní programy ve formě kombinující prezenční a distanční studium (tzv. kombinovaná forma studia) na všech třech stupních vysokoškolského studia. Čistě distančních studijních programů je akreditováno pouze několik, např bakalářský studijní program „Aplikovaná informatika“ na Ostravské univerzitě v Ostravě (OU), a tři studijní programy: „Studium humanitní vzdělanosti“, „Teologické nauky“ a „Teritoriální studia“ na Univerzitě Karlově (UK). Se zřizováním tzv. otevřených univerzit se nepočítá, nicméně distanční způsob výuky zaznamenává na všech vysokých školách rychlý rozvoj zejména díky epidemiologické situaci způsobené v roce 2020 covid-19, kdy objektivní vnější okolnosti neumožňovaly uskutečňovat studijní program v souladu s udělenou akreditací prezenční či kombinovanou formou.

Veřejné vysoké školy mohou realizovat studijní programy ve spolupráci s jinými vysokými školami či s vyššími odbornými školami. 

Požadavky na přijetí

Základní podmínka přijetí ke studiu v bakalářském studijním programu je střední vzdělání s maturitní zkouškou (ISCED 344, 354), stvrzené vysvědčením o maturitní zkoušce. Ke studiu v oblasti umění mohou být přijati též uchazeči s absolutoriem získaným v konzervatořích (a to i bez maturitní zkoušky), výjimečně též studenti, kteří neabsolvovali ani absolutorium v konzervatoři, ani maturitní zkoušku. Vysoká škola nebo fakulta může stanovit další podmínky přijetí ke studiu týkající se určitých znalostí, schopností nebo nadání nebo prospěchu v předchozím požadovaném vzdělání.

Novelizací zákona o vysokých školách z roku 2004 si vysoká škola nebo fakulta může stanovit odlišné podmínky pro přijetí nejenom uchazečů, kteří absolvovali studijní program nebo jeho část na vysoké škole – domácí či zahraniční, ale i uchazečů, kteří absolvovali akreditovaný vzdělávací program nebo jeho část ve vyšší odborné škole nebo studují akreditovaný vzdělávací program ve vyšší odborné škole v České republice nebo odpovídající instituci v zahraničí. Tato novela měla za cíl zlepšit prostupnost v terciárním sektoru vzdělávání, ať při přechodu z vyšší odborné školy, nebo z jiné vysoké školy či fakulty/programu.

Novela z roku 2016 upravuje i podmínky pro přijetí uchazeče, který získal zahraniční středoškolské vzdělání. Vysoká škola, která získá institucionální akreditaci a která nemá pochybnosti o kvalitě střední školy, může uznat úplné středoškolské vzdělání:

• potvrzené dokladem o uznání rovnocennosti;

• dokladem o Evropském bakalaureátu;

• zahraničním dokladem o zahraničním středoškolském vzdělání, je-li podle mezinárodních smluv rovnocenný bez dalšího postupu;

• zahraničním dokladem o zahraničním středoškolském vzdělání ve středoškolském vzdělávacím programu opravňujícím ke vstupu do bakalářského nebo magisterského studijního programu v zemi, v níž bylo studium absolvováno.

Vysoká škola si případně může vyžádat doplňující informace. Viz též Uznávání vzdělání a kvalifikací v terciárním vzdělávání v kapitole 13.

Uznávání výsledků předchozího formálního, neformálního či informálního vzdělávání nebylo zatím nijak systematicky upraveno, nebyly stanoveny žádné standardy a požadavky na postupy při uznávání výsledků předchozího vzdělávání ve vazbě na kvalitu studia. Uznávání výsledků předchozího učení je zmíněno v novém Strategickém záměru ministerstva pro oblast vysokých škol na období od roku 2021, kde pod prioritním cílem 2 (Zlepšit dostupnost a relevanci flexibilních forem vzdělávání) by Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy mělo vytvořit soubor doporučení pro postupy uznávání výsledků předchozího učení v dalším studiu a podpořit výměnu dobré praxe mezi jednotlivými vysokými školami.

Přijímání ke studiu na vysoké školy obecně je omezeno zejména kapacitou dané školy. Na centrální úrovni je omezen počet studentů na veřejných vysokých školách, který bude v daném akademickém roce financován – a to finanční částkou přidělenou vysoké škole v rámci normativního financování. O počtu přijímaných studentů do jednotlivých programů a forem studia rozhoduje vysoká škola samostatně.

Volba vysoké školy

Volba vysoké školy je svobodná. Přijetí ke studiu určitého programu je ovšem vázáno na úspěch v přijímacím řízení a omezeno místními podmínkami či nedostačující kapacitou studijních míst v některých programech.

Žádosti o přijetí ke studiu lze současně podat i do několika studijních programů, ať jsou uskutečňovány na stejné fakultě nebo vysoké škole, nebo na několika fakultách nebo vysokých školách: Zákon o vysokých školách umožňuje studium ve studijních programech uskutečňovaných více vysokými školami, ať už souběžně, nebo následně. 

Za úkony spojené s přijímacím řízením může vysoká škola stanovit poplatek.

Vstup do studia ve studijních programech uskutečňovaných vysokou školou se nemusí realizovat bezprostředně po ukončení střední školy. Pro zahájení vysokoškolského studia není ze zákona stanovena žádná věková hranice.

Kritéria pro přijetí

Součástí přijímacího řízení na vysokých školách mohou být přijímací zkoušky, které slouží k výběru nejschopnějších uchazečů a k sestavení pořadníku jejich přijetí v závislosti na předem stanovených podmínkách. Obsah i forma přijímacích zkoušek jsou zcela v kompetenci příslušné vysoké školy. Zpravidla jde o písemné zkoušky (testy), směřující k ověření vědomostí. Někdy jsou do nich zahrnuty i testy studijních předpokladů (schopnosti studenta – např. schopnost verbálního myšlení, analytického myšlení, prostorové představivosti), výjimečně jsou testy studijních předpokladů i jediným kritériem pro přijetí. Některé vysoké školy konají s uchazeči ještě přijímací pohovory. Některé vysoké školy používají jako kritérium pro přijetí průměrný prospěch z předchozího studia. S klesajícím počtem studentů středních škol, začínají mít některé vysoké školy a některé programy (např. některé technické) studentů nedostatek a k přijetí stačí úspěšně složená maturitní zkouška.

Na vysokých školách, které uskutečňují studijní programy v oblasti architektury či umění jsou zpravidla součástí přijímacího řízení též talentové zkoušky, které slouží k posouzení uměleckého talentu. Talentové zkoušky zpravidla předcházejí zkouškám ostatním.

Podmínkou přijetí ke studiu, vyžaduje-li to povaha studijního programu, může být i zdravotní způsobilost uchazeče ke studiu. V takovém případě zveřejní vysoká škola nebo fakulta požadavky na zdravotní způsobilost ke studiu příslušného studijního programu ve vyhlášení přijímacího řízení. 

Rozhodnutí o přijetí

Zpráva o průběhu přijímacího řízení se zveřejňuje do 15 dnů od skončení přijímacího řízení. Pokud je jeho součástí přijímací zkouška, zveřejní se základní statistické charakteristiky všech jejích součástí. Rozhodnutí o přijetí či nepřijetí musí být vydáno do 30 dnů a doručeno uchazeči, a to i prostřednictvím elektronického informačního systému vysoké školy (uchazeč musí s takovýmto doručením souhlasit). Nepodaří-li se rozhodnutí doručit, doručí se veřejnou vyhláškou. Uskutečňuje-li studijní program fakulta, rozhoduje o přijetí děkan, uskutečňuje-li ho vysoká škola, rozhoduje rektor. Proti rozhodnutí o nepřijetí lze v předepsané lhůtě podat žádost o přezkoumání rozhodnutí. Pokud žádosti nevyhoví děkan, může rektor změnit rozhodnutí, které bylo vydáno v rozporu se zákonem, s vnitřním předpisem školy nebo s podmínkami, které si stanovila vysoká škola nebo fakulta sama. Na soukromých vysokých školách rozhoduje o přijetí ke studiu orgán, který je stanoven vnitřním předpisem.

Zápis do studia

Sdělením rozhodnutí o přijetí ke studiu vzniká uchazeči právo na zápis do studia. Zápisem do studia se uchazeč stává studentem.

Obsah vzdělávání

Vymezení obsahu studijních programů patří k akademickým právům a svobodám českých vysokých škol. Platí pouze obecná ustanovení o studijních programech, obsažená v § 44–47 zákona o vysokých školách. Všechny studijní programy však podléhají akreditaci, kterou uděluje Národní akreditační úřad pro vysoké školství (Akreditační úřad). Studijní programy v oblastech, pro něž získala od akreditačního úřadu institucionální akreditaci, si vysoká škola schvaluje sama. K akreditaci studijního programu i k institucionální akreditaci musí vysoká škola vyplnit a podat zákonem stanovenou žádost, k níž existují obecné minimální požadavky včetně obsahového zaměření studijního programu. Podmínky, které musí student splnit v průběhu studia a při jeho řádném ukončení, jsou stanoveny studijním plánem, jsou v souladu se studijním a zkušebním řádem, a dále obsahem a rozsahem státních závěrečných zkoušek. 

Studijní plán

Studijní plán je součástí žádosti o akreditaci. Základ jednotlivých předmětů je dán soupisem povinné literatury, u povinných a povinně volitelných studijních předmětů je vyžadována stručná anotace vymezující cíle studijního předmětu a jeho obsahové zaměření – tedy v terminologii Boloňského procesu výsledky učení. Jsou vyžadována pravidla zařazování jednotlivých studijních předmětů nebo jejich částí do studijního plánu z hlediska jejich obsahové a časové návaznosti nebo způsoby a podmínky kontroly studia podle studijního plánu. Pro bakalářský studijní program, který má profesní profil (v případě akademického profilu podle potřeby) je třeba dodržet i stanovený rozsah odborné praxe v prezenční formě studia.

Studium v cizím jazyce

Studium jednoho nebo dvou cizích jazyků je součástí všech studijních programů (v případě strukturovaného studia většinou v rámci bakalářského studijního programu).

Pokud jsou pro to vhodné podmínky (např. hostování zahraničního učitele), uskutečňuje se výuka některých studijních předmětů v cizím jazyku.

Na řadě fakult (např. lékařských, ale nejen na nich) mohou zahraniční studenti za poplatek absolvovat v cizím jazyku celé studium. Seznam těchto programů je ke stažení na webové stránce Study in. Podrobné informace o těchto programech zveřejňují na svých stránkách jednotlivé vysoké školy.

Zahraničním studentům, kteří projevili zájem studovat v českém jazyce, se nabízejí zpravidla jednoroční kurzy českého jazyka před zahájením studia (blíže viz web Study in).

Vyučovací metody

Výuka se dle vysokoškolského zákona uskutečňuje formou:

• přednášek

• seminářů

• cvičení

• laboratorních praktik

• praxí (např. klinické stáže mediků, hospitace studentů učitelství ve školách apod.)

Účast na přednáškách a na ostatních formách výuky si určuje škola sama. Účast na seminářích (cvičeních) bývá zpravidla povinná.

Vybavenost většiny vysokých škol (včetně studentských kolejí) výpočetní technikou dovoluje stále účinněji využívat rovněž metody samostudia, vyžadující samostatnou studijní práci s informacemi, studijními texty či s laboratorní a výpočetní technikou.

O výběru učebních pomůcek a vybavenosti rozhodují vysoké školy vzhledem ke své autonomii samy, v souladu se svými rozpočtovými možnostmi. V žádosti o akreditaci studijního programu uvádějí vysoké školy prostorové, informační a přístrojové zabezpečení studijního programu a u jednotlivých předmětů základní studijní literaturu a studijní pomůcky.

Postup studentů

Zápis do následujícího ročníku vysoké školy je možný po vykonání předepsaných zkoušek, případně dalších forem kontroly studia (dále jen zkoušek) nebo po dosažení předepsaného počtu kreditů.

V případě neúspěchu připouštějí studijní a zkušební řády vysokých škol opakování zkoušek i celých ročníků. Student tím však čerpá standardní dobu studia (plus jeden rok), po kterou veřejné vysoké školy od studentů podle zákona o vysokých školách nevyžadují poplatky. Po překročení standardní doby studia zvětšené o jeden rok je třeba platit poplatek za studium; od celkové doby studia se však nejdříve odečte uznaná doba rodičovství. Při překročení věku 26 let student přichází o sociální výhody, např. sociální stipendium, dávky státní sociální podpory a z rozhodnutí školy může ztratit nárok na ubytování v koleji apod.

Studenti mají možnost studium přerušit za podmínek stanovených studijním a zkušebním řádem, který stanoví i nejdelší možnou dobu přerušení studia.

Vysoké školy mají zpravidla stanovenu tzv. „maximální dobu studia ve studijním programu“ (např. na UK je to standardní doba studia tohoto studijního programu navýšená o 3 roky).

Pokud student zjistí, že mu volba studijního programu nevyhovuje, může přejít na jiný studijní program uskutečňovaný na téže fakultě nebo vysoké škole nebo na jiné fakultě nebo jiné vysoké škole. Pokud mezi absolvovanou částí studia a nově vybraným studijním programem existuje dostatečná shoda, započítávají se dosažené výsledky v původně vybraném studijním programu do nově vybraného studijního programu. V opačném případě se doporučuje překlenout zjištěný rozdíl vykonáním rozdílových zkoušek. Přestupy ze studijního programu uskutečňovaného na téže fakultě nebo vysoké škole nebo na jiné fakultě nebo vysoké škole, jsou možné i z prospěchových důvodů, pokud student dodatečně zjistí, že pro úspěšné zvládnutí původně zvoleného studijního programu nemá dostatečné vědomostní předpoklady nebo schopnosti. Uznání předchozího studia je vždy v kompetenci přijímající instituce. Předchozí doba studia se započítává do standardní doby studia nového studijního programu. To je důležité zejména pro stanovení poplatků za studium, jakmile student přesáhne standardní dobu o více než jeden rok.

Změna studijních programů v průběhu studia je tedy v zásadě možná, je však patrná snaha tomu předcházet již vhodnou volbou studijního programu. Pro prevenci fluktuace studentů ze studijního programu na jiný studijní program jsou určeny různé typy poradenských služeb. Jiným způsobem, jak předcházet nežádoucí fluktuaci nově přijatých studentů ze studijního programu na jiný studijní program, jsou tzv. přípravné kurzy.

Zaměstnatelnost

Vysoké školy mají velkou autonomii v rozhodování o obsahu nabízených kurzů.

Podle nařízení vlády o standardech pro akreditace ve vysokém školství je v případě bakalářských studijních programů zaměřených profesně požadováno, aby vysoká škola prokázala spolupráci s praxí. Studijní plán je sestaven tak, aby umožňoval studentům zvládnutí praktických dovedností potřebných k výkonu povolání. Studijní plán profesně zaměřeného bakalářského studijního programu má obsahovat praxi studentů v rozsahu alespoň 12 týdnů.

V ostatních případech nestanovuje vysokoškolská legislativa žádná pravidla pro stáže a odborné praxe. V případě regulovaných profesí (uvedených ve Směrnici 2005/36/EC a Sdělení Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, kterým se vydává seznam regulovaných činností (povolání) v České republice (2015)) však mohou být některé programy ovlivněny další legislativou (viz též databáze regulovaných povolání).

Centrálně nelze vysokým školám nařídit, co by mělo být zařazeno do jejich studijních programů, ale je možné to ovlivnit finančními pobídkami. Existují také doporučení, aby vysoké školy v rámci své výuky podpořily stáže studentů, a tím zlepšily jejich zaměstnatelnost a posílily důležitost terciárního vzdělávání. Posilování vazby studia na praxi je zdůrazněno i v novém Strategickém záměru ministerstva pro oblast vysokých škol na období od roku 2021 v rámci prioritního cíle 1 (Rozvíjet kompetence přímo relevantní pro život a praxi v 21. století).

Zaměstnavatelé by měli být členy správní rady veřejné vysoké školy, jelikož podle vysokoškolského zákona mají v této radě být přiměřeně zastoupeni zejména zástupci veřejného života, profesních komor, organizací zaměstnavatelů nebo dalších osob nebo orgánů vykonávajících, podporujících nebo využívajících vzdělávací nebo tvůrčí činnost vysokých škol nebo její výsledky, představitelé územní samosprávy a státní správy a absolventi dané školy. Nejméně v jedné třetině vědecké rady veřejné vysoké školy nebo jejích fakult nemají být osoby z akademické obce příslušné vysoké školy. Proto mohou být zástupci zaměstnavatelů i členy vědecké rady. Jedním z úkolů vědecké rady může být i schvalování studijních programů, není-li tato pravomoc statutem vysoké školy svěřena Radě pro vnitřní hodnocení, což bývá často. Zastoupení zaměstnavatelů v orgánech vysokých škol, je častější v technicky zaměřených vysokých školách. 

Informace studentům při hledání zaměstnání poskytují např. kariérní centra zřizovaná při jednotlivých vysokých školách. Na internetu existuje řada webových stránek s odkazy na pracovní příležitosti či stáže. Viz také Kariérní poradenství v kapitole 12.

Přehledy o zaměstnatelnosti zpracovává Středisko vzdělávací politiky Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy(SVP PedF UK, dále jen SVP), které se zabývá celkovou situací a postavením terciárního/vysokoškolského vzdělání na pracovním trhu České republiky a dalších vyspělých zemí z hlediska ekonomické aktivity a zaměstnanosti/nezaměstnanosti, mzdové úrovně, zastoupení v jednotlivých ekonomických odvětvích a profesních skupinách, poptávky po terciárním vzdělání ze strany zaměstnavatelů apod.

Databáze, kterou SVP vytvořilo, by měla zprostředkovat různým cílovým skupinám přístup k informacím o nezaměstnaných absolventech. Uživatel si může vytvářet různé sestavy a srovnání týkající se pokračování ve studiu či zaměstnatelnosti absolventů s ohledem na různou dobu po ukončení studia. K dispozici jsou údaje o nezaměstnanosti konkrétních vysokých škol, resp. fakult.

SVP bylo též hlavním řešitelem projektu Absolvent 2018, v rámci kterého byla zkoumána zaměstnatelnost a uplatnění absolventů vysokých škol na pracovním trhu a hodnocení získaného vysokoškolského vzdělání, a který navazuje na obdobné národní a mezinárodní projekty, které byly v oblasti výzkumu uplatnění absolventů vysokých škol realizovány v předchozích letech.

Míra nezaměstnanosti absolventů bakalářského studia na všech veřejných vysokých školách v ČR v letech 2005–2020 (sběr dat v měsíci dubnu)

Zdroj: Databáze SVP PedF UK – data stažena k 3/11/2021.

Hodnocení studentů

Studijní úspěšnost na vysokých školách se kontroluje převážně systémem udělování kreditů. Všechny veřejné vysoké školy a většina soukromých vysokých škol již zavedly evropský kreditní systém ECTS nebo systém se systémem ECTS kompatibilní. V období 2009–2013 byly udělovány certifikáty ECTS Label a DS Label (udělování bylo ukončeno zároveň s koncem projektu Bologna experts).

Základní podmínky hodnocení na vysokých školách stanovuje vysokoškolský zákon. Organizace zkoušek je právně zakotvena ve studijním a zkušebním řádu, který je jedním z vnitřních předpisů vysoké školy a je schvalován příslušným akademickým senátem. Výsledky hodnocení se evidují ve výkazu o studiu, který může mít rovněž podobu elektronického informačního systému vysoké školy nebo fakulty.

Kontrola průběhu studia

Formami kontroly studia jsou zpravidla:

• kontrola studia předmětu

• průběžná kontrola studia

• rozdílová zkouška

• souborná zkouška

• státní závěrečná zkouška nebo její část

Hodnocení jednotlivých předmětů

Úspěšné absolvování jednotlivých předmětů je kontrolováno zpravidla formou:

• kolokvia

• zápočtu

• klauzurní práce

• zkoušky

• kombinací předchozího

Časové rozložení a jednotlivé způsoby kontroly studijní úspěšnosti jsou na jednotlivých vysokých školách a fakultách různé. Někde je zaveden systém dílčích zkoušek skládaných po každém semestru, jinde je předepsána jediná souborná zkouška po ucelené části studia, většinou na konci určitého modulu. Na vysokých školách, které uskutečňují studijní programy v oblasti umění, jsou za doklad studijní úspěšnosti považovány studentské výstavy, hudební produkce atd. V obou případech se však klade značný důraz i na průběžnou kontrolu studijní činnosti studentů, která má většinou podobu vědomostních testů nebo samostatných prací (výpočetních, grafických, laboratorních, seminárních) nebo samostatných uměleckých projevů.

Zkoušky se obvykle skládají v průběhu zkouškového období na konci každého semestru. Zkoušejí vyučující jednotlivých předmětů. Termíny dílčích zkoušek vyhlašují jednotliví examinátoři, termíny souborných, závěrečných, státních závěrečných a státních doktorských zkoušek vyhlašuje vedení školy (fakulty). V odůvodněných případech lze zkoušku skládat i před termínem. Neúspěšně vykonanou zkoušku lze (několikrát) opakovat.

Závěrečné zkoušky jsou skládány před zkušebními komisemi. Do komisí jsou na podporu zvýšení objektivity hodnocení přizváváni externí examinátoři z jiných vysokých škol nebo z výzkumných pracovišť. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy může jmenovat do zkušebních komisí další významné odborníky v daném oboru. Dbá se na to, aby examinační činností byli pověřováni nejkvalifikovanější akademičtí pracovníci.

Bakalářská práce, pokud je předepsána, je součástí státní závěrečné zkoušky.

Certifikace

Studium v bakalářském studijním programu se řádně ukončuje státní závěrečnou zkouškou, jejíž součástí je zpravidla obhajoba bakalářské práce. Dnem řádného ukončení studia je den, kdy byla vykonána příslušná státní zkouška na závěr studia nebo její poslední část.

Dokladem o ukončení studiaa o získání příslušného akademického titulu je vysokoškolský diplom a dodatek k diplomu. Absolventi získávají níže uvedené tituly. Dosažené vzdělání se považuje za úroveň ISCED 645. Právo udělovat vysokoškolskou kvalifikaci (diplom) mají vysoké školy pouze v akreditovaných studijních programech (bakalářských, magisterských a doktorských). Akreditaci uděluje příslušné vysoké škole nezávislý Národní akreditační úřad pro vysoké školství (Akreditační úřad), a to buď jako institucionální akreditaci pro oblast vzdělávání, nebo jako akreditaci pro konkrétní studijní program. Na základě institucionální akreditace oblasti vzdělávání získá vysoká škola oprávnění si v rámci této oblasti schvalovat studijní programy sama.

Přehled akademických titulů v bakalářských studijních programech

¹⁾ Absolventům programů v oblasti umění, kteří byli přijati, aniž dosáhli středního vzdělání s maturitní zkouškou, se akademický titul uděluje až po dosažení středního vzdělání s maturitní zkouškou nebo vyššího odborného vzdělání v konzervatoři.

Pozn.: Uvedené akademické tituly se uvádějí před jménem.

Úspěšné ukončení bakalářského studijního programu je předpokladem k přijetí do magisterského studijního programu.

 Uznávání kvalifikace 

Při posuzování úrovně vzdělání (kvalifikace) umožňující přístup k vysokoškolskému studiu jsou kompetentními orgány krajské úřady, jedná-li se o středoškolskou kvalifikaci, a to na základě školského zákona a vyhlášky o podmínkách uznání rovnocennosti a nostrifikace vysvědčení vydaných zahraničními školami. Nově může uznat zahraniční doklad o ukončení středoškolského studia pro účely přijetí ke studiu i vysoká škola, která má institucionální akreditaci pro alespoň jednu oblast vzdělávání, a tato vysoká škola nemá pochybnosti o dostatečné úrovni, rozsahu nebo obsahu předchozího zahraničního vzdělání uchazeče, doloženého zahraničním dokladem (§ 48 odst. 6 zákona o vysokých školách). Vysoká škola může stanovit poplatek za úkony spojené s posouzením dokladu.

Při uznávání vysokoškolských diplomů se vychází zejména z lisabonské Úmluvy o uznávání kvalifikací týkajících se vysokoškolského vzdělávání v evropském regionu. Při podání žádosti o uznání zahraničního vysokoškolského vzdělání a kvalifikace podle § 89 je žadatel povinen uhradit poplatek (§ 90a zákona o vysokých školách). Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy vede podle § 89 registr řízení o žádostech o uznání zahraničního vysokoškolského vzdělání a kvalifikace, který je informačním systémem veřejné správy (§ 90b zákona o vysokých školách). Postupuje v souladu s vyhláškou o předávání údajů do registru řízení o žádostech o uznání zahraničního vysokoškolského vzdělání a kvalifikací. Kompetentními orgány pro uznávání jsou v případě uznání vysokoškolského vzdělání nebo jeho částí veřejné vysoké školy, které uskutečňují obsahově podobný studijní program. Ministerstvo školství může vydat osvědčení o uznání zahraničního vysokoškolského vzdělání nebo jeho části, pokud je k tomuto zmocněno smlouvou mezi Českou republikou a zemí, kde je zahraniční vysoká škola zřízena a uznána. V ostatních případech vydává osvědčení veřejná vysoká škola, která uskutečňuje obsahově podobný studijní program. Při pochybnostech příslušnou veřejnou vysokou školu určí ministerstvo nebo rozhodne o uznání samo.

Podrobnější informace viz – Uznávání vzdělání a kvalifikací v terciárním vzdělávání v kapitole 13.

Užitečné služby, zvláště informační a konzultační, poskytuje český ENIC-NARIC, který působí v rámci Ministerstva, školství, mládeže a tělovýchovy. Je zapojen do evropských sítí informačních středisek ENIC a středisek NARIC.